Muž v továrně

        Seděl ve staré továrně. Ta byla zničená od sklepa po střechu a těžko byste odhadli, co se zde před válkou vyrábělo. Byla stejně tak zmařená, jako mužík uvnitř. Mohlo mu být něco přes třicet, avšak vousy ho dělaly starším. Podvyživený a bledý. Otrhaně oblečený a rozlámaný životem. Jen tam mlčky a nehybně vysedával u starého ohně. Po pravici měl tašku. Tašku plnou věcí, které během cesty nasbíral a o kterých si myslel, že se mu budou hodit. Předměty, které se mu ale skutečně hodily ubývaly, až skončily na jedné lahvi rumu a sáčku arašídů. Zbytek byly jen sentimentální tretky. Lahev rumu v téhle době byla jak zlato nebo diamanty. Tekutina, která vás od kotvila od zdrcující doby a vypnula mozek. A kdyby se stále rozlišoval důvod zabíjení za předměty, alkohol by předčil i jídlo nebo zbraně a byl na prvním místě. Teď už se ale vraždilo na potkání. Jen tak, bez důvodně. Včera se muž potuloval na jih. Už bez zásob, už na konci své cesty. Měl ale štěstí a narazil na skupinku dvou cizinců. Stejní chudáci jak on. Prostřelením lebky jim vlastně udělal laskavost, protože je poslal na druhý břeh. A sobě nakonec taky, když je obral o poslední jídlo a lahev rumu.
        Na levé straně měl svazek novin. Jeho poslední palivo, aby udržel poslední ručičky Pálivé dámy. Sáhl po vrchním výtisku. Na hlavní stránce stál velkolepý a hrozivý nadpis: Čína odstartovala 3. světovou válku! Smutně zkřivil obličej a přiložil noviny do ohně. Dáma měla radost a vyskočila vysoko. Hlavou mu při přečtení projely všechny vzpomínky a pocity jako hřebíky. Sebral rum a do krku si vlil pár osvobozujících doušků. Pozoroval v klidu oheň a zmocňovala se ho chladná zima. Pomalu mu ničila konečky prstů na ruce. Ty na nohou už necítil a jak dneska necítíte část těla, rozlučte se. Nemáte jí. Sáhl po dalším výtisku New York Times, kde se tyčilo rudě: Atomová bomba ve Washingtonu! Velice dobře si vzpomněl na hřebenový útvar. Vhodil je stejným směrem jako minulé a upil další část ze svého pokladu. Dáma si rychle zatančila, ale stejnou rychlostí upadla do kolen. Sáhl po dalších s nadpisem: USA bere útokem Čínu. Nasledovala stejná rutina. A další. A další. Hned na to další s nadpisem: Rusko si bere Evropu. Flaška docházela a muže už téměř nic netrápilo. Vhodil posledních několik novin do ohně. Zahlédl jen jediný nadpis: Svět jak ho známe dnes končí. Rum dopil a vydal veškerou sílu, aby lahev zahodil. Hlasitě a s úsměvem si zajásal. Všechno z něj bylo pryč. Tedy až na život. Ten měl zpoždění.
        Uběhlo snad pět minut, pro něj asi pět hodin, a oheň zapomněl proč má hořet. Muž už neseděl, jen ležel na dně továrny, na dně svého života. Zimu necítil, necítil nic. Byl mrtvý a už nepil rum nikdy víc.