 09.02.2014 1 1133(8) 0 |
I psi mají své dny!
Čikina je už velká psí slečna a tak mi každý pátý měsíc obrátí život vzhůru nohama. Ať se snažím sebevíc, pokaždé mě něčím překvapí.
V létě se rozhodla, že naše rodina potřebuje další chlupaté spolubydlící a tak se mi v nestřeženém okamžiku vyškubla a spěchala, s ne příliš pěkným jezevčíkem, někam do houští. Vodítkem bimbala do chodníku a za hlasitého povzbuzování několika přihlížejících „lázeňáků“ postupně přidávala do klusu až zmizela za rohem. Jezevčík za ní kmital nožičkami, ale to nebylo nic ve srovnání se mnou, která jsem v botách na vysokém podpatku kmitala nožičkami stejného tvaru jako měl nápadník, ale o poznání pomaleji, takže jsem zůstávala jako třetí v pelotonu. Výkřiky přihlížejících ve smyslu:“To bude štěňátek!!,“ mě doslova katapultovaly. Bezmyšlenkovitě jsem odhodila kabelku, která mi bránila v lepším běžeckém výkonu, a kterou jsem jen díky majitelce jezevčíka později získala zpět. Tryskem jsem vybrala zatáčku a doslova se sepjatýma rukama prosila skupinu mladíků o spolupráci při odchytu uprchlice. Podařilo se! Vzteklou Čikinu jsem lapila do náruče a loudali jsme se domů. Jezevčík se uštval natolik, že klesnul bezvládně paničce k nohám. Ta jen pobaveně ocenila můj výkon slovy:“ To bych nedokázala, ale mohli si alespoň jednou užít!“ Čikina se mnou dva dny nemluvila.
Pro další období jsem hodlala využít všech dostupných prostředků k minimalizaci dramatických okamžiků a zvolila sprej pro hárající feny. Těšila jsem se, jak v pravou chvíli s hormony zatočím.
V kritický den jsem vybalila sprej, přečetla příbalový leták a přistoupila k aplikaci. Zvedla jsem čubě ocas, pečlivě zamířila a foukla jí pořádnou dávku. „A borový zavoněl háj,“ bleskly mi hlavou verše K. H. Máchy. Co blesklo hlavou Čikině si netroufám ani pomyslet. Vyjekla, vyšpulila zadek, vyvalila oči a doslova zkameněla. Po chvíli nám začaly slzet oči, tak jsme odešly na plánovanou procházku. Psí slečinka šla jako podělaná, vyšpulený zadek jí zůstal.
Ten den se na nás přilepili dva neodbytní čoklíci, kteří houževnatě vzdorovali všem mým verbálním útokům i mírným inzultacím nákupní taškou. Opět se bavili všichni kolem, jen já ne. Výrobek zřejmě obsahoval feromony podle chování psů v následujících dnech.
Co mě čeká příště?
Čikina je už velká psí slečna a tak mi každý pátý měsíc obrátí život vzhůru nohama. Ať se snažím sebevíc, pokaždé mě něčím překvapí.
V létě se rozhodla, že naše rodina potřebuje další chlupaté spolubydlící a tak se mi v nestřeženém okamžiku vyškubla a spěchala, s ne příliš pěkným jezevčíkem, někam do houští. Vodítkem bimbala do chodníku a za hlasitého povzbuzování několika přihlížejících „lázeňáků“ postupně přidávala do klusu až zmizela za rohem. Jezevčík za ní kmital nožičkami, ale to nebylo nic ve srovnání se mnou, která jsem v botách na vysokém podpatku kmitala nožičkami stejného tvaru jako měl nápadník, ale o poznání pomaleji, takže jsem zůstávala jako třetí v pelotonu. Výkřiky přihlížejících ve smyslu:“To bude štěňátek!!,“ mě doslova katapultovaly. Bezmyšlenkovitě jsem odhodila kabelku, která mi bránila v lepším běžeckém výkonu, a kterou jsem jen díky majitelce jezevčíka později získala zpět. Tryskem jsem vybrala zatáčku a doslova se sepjatýma rukama prosila skupinu mladíků o spolupráci při odchytu uprchlice. Podařilo se! Vzteklou Čikinu jsem lapila do náruče a loudali jsme se domů. Jezevčík se uštval natolik, že klesnul bezvládně paničce k nohám. Ta jen pobaveně ocenila můj výkon slovy:“ To bych nedokázala, ale mohli si alespoň jednou užít!“ Čikina se mnou dva dny nemluvila.
Pro další období jsem hodlala využít všech dostupných prostředků k minimalizaci dramatických okamžiků a zvolila sprej pro hárající feny. Těšila jsem se, jak v pravou chvíli s hormony zatočím.
V kritický den jsem vybalila sprej, přečetla příbalový leták a přistoupila k aplikaci. Zvedla jsem čubě ocas, pečlivě zamířila a foukla jí pořádnou dávku. „A borový zavoněl háj,“ bleskly mi hlavou verše K. H. Máchy. Co blesklo hlavou Čikině si netroufám ani pomyslet. Vyjekla, vyšpulila zadek, vyvalila oči a doslova zkameněla. Po chvíli nám začaly slzet oči, tak jsme odešly na plánovanou procházku. Psí slečinka šla jako podělaná, vyšpulený zadek jí zůstal.
Ten den se na nás přilepili dva neodbytní čoklíci, kteří houževnatě vzdorovali všem mým verbálním útokům i mírným inzultacím nákupní taškou. Opět se bavili všichni kolem, jen já ne. Výrobek zřejmě obsahoval feromony podle chování psů v následujících dnech.
Co mě čeká příště?
03.03.2014 - 13:51Postupne čítam Tvoje poviedky a sú super. Máš dobrý jemný humor a skvelé prirovnania.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
I psi mají své dny I. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nový domov.
Předchozí dílo autora : Babeta
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
FallenAngel řekl o Ed.HaNy :Tak jsem neměl pravdu no, nenapsal jsem ti nic sem, ačkoliv jsem si to myslel hele.) Vlastně už můžu říct, že víš všechno, co bych o tobě řekl, ale přece jen jsi mi neskutečně nesčetněkrát pomohla a ani nevíš jak moc mi to pomohlo, a jak jsi mi teď pomohla a vlastně, dyť přece víš všechno. Píšeš skvělou poezii a jsi dívka s nejkrásnějším úsměvem, co znám a jsi též dívka s největším a nejcitlivějším srdcem. :) Derrick)) [various wishmoments))]
