Vlčí láska

© Megynka

I.

Toulám se lesem,
lásku svou hledám,
dokud ji nenajdu,
nikdy se nevzdám.

Sníh z nebe padá,
všude je tma,
vítr fičí,
svítí jen oči mé,
smutné...
vlčí.

Kdepak jsi miláčku,
ozvi se vlčkovi,
kde je má láska,
nikdo mi nepoví...

Únavou usínám
schoulená v klubíčku,
schovaná ve křoví,
s bolestí v srdíčku.

Zavírám oči
a vidím Tebe,
celý jsi v kožíšku,
modré je nebe,

hladíš mě po srsti,
zima mnou třese,
chytíš mě do dlaní,
domů mě neseš.

Ráno se probudím,
bílý je den,
sníh z nebe padá...
kdepak jsi miláčku?...
Byl to jen sen ...

II.

Zas je tma,
vítr fičí,
svítí jen oči,
oči mé, smutné ...
vlčí.

Toulám se lesem,
brouzdám se závějí,
zima mnou třese a nohy,
ty už poslouchat nechtějí .

Nevzdám to, bojuji,
brodím se dál,
vždyť přeci miluji,
proč bych tu stál ...

Slzy co mění se
v ledové krystalky,
klouzají po tváři,
stříbřité korálky...

Po lese ozve se bolestné zavytí,
měsíc co ukrytý z pod mraků zasvítí ...

Znavený, zpocený,
do pasti chycený,
uléhám bez boje,
sníh krví zbrocený ...

kdepak jsi?
Lásko moje ...

Usínám únavou,
paprsek měsíce vnikne mi do očí,
poslední slzy z pod víček vyskočí ...
Sníh čerstvý pod hlavou ...