...
přidáno 23.01.2014
hodnoceno 2
čteno 1094(8)
posláno 0
Je to pryč,
někam to zmizelo,
odešlo.

A my děláme,
jako že to tam pořád je!

Snažíme, omlouváme, bolíme, brečíme..
Jenže,
já už to necítím
a tvoje láska taky nikdy nebyla věčná.

Už tolikrát,
jsem byla vyměněná za jinou,
stejně jsem odpustila,
sklopila oči
a omluvila se za tvý chyby.

Tvoje nový lásky vyhazujou moje věci z tvýho bytu
a já pak šílim.
A zase se omlouvám.
Je to na hovno, víš.

Potřebuju se rozloučit,
abych mohla odejít úplně,
a nevracela se pořád
do těch samejch vod.

Jenže, asi potřebuju trpět o něco víc, abych pochopila...
kdy je ten správnej moment.
přidáno 20.08.2014 - 08:29
Jako kdybych četla o své minulosti ... krásně napsáno.
přidáno 23.01.2014 - 16:09
chápu, ale ten moment už si prošvihla...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Odcházení. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Už nemohu.
Předchozí dílo autora : Zpověď.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming