Mému já, snad to pochopí.
přidáno 06.06.2015
hodnoceno 3
čteno 1247(17)
posláno 0
Přád dokola si říkám, že by možná bylo lepší zaplnit to prázdný místo někým jiným.
Jenže když si vybavím, co všechno semnou udělal poslední rozchod.. skoro mě to zabilo.
Víš asi si prostě už nemůžu dovolit další lásku,
bojím se, že už mě vážně zničí.
Že to všechno zase zažiju znovu.
Už bych neměla kde brát sílu.
Nezlob se mé já..


Už je to půl roku a stejně mi pořád vháníš slzy do očí.
přidáno 09.06.2015 - 16:41
Je to známej pocit i situace. I kdyby se člověk tisíckrát spálil, pořád bude hledat lásku, i kdyby mu zase měla ublížit. Už jsme prostě takoví - a je to dobře :-) Vím, o čem mluvím :-)
přidáno 06.06.2015 - 21:03
Umouněnka: souhlas s Umouněnkou...
přidáno 06.06.2015 - 20:08
Neberu to jako báseň, spíš jako vypovídání se z pocitu, který je mi celkem dobře znám. Ale člověk by se neměl trápit dlouho. Lidé, co zanechají tyto pocity, za to v nejmenším nestojí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Už nemohu. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Odcházení.

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Mitzi řekla o veronika :
Neznám ji osobně, ale podle toho, co se dá vyčíst z její tvorby je to mimořádný člověk. Veroničina práce se dá rozdělit do dvou kategorií - skvělá a ještě lepší^^
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming