Zakleté pivo - II - Ubikace

    Z toho večera si stejně moc nepamatuju. Hospoda byla plná místních obyvatel a několik stolů zabrané našimi chmelaři. Bylo půl deváté, když jsme s Andreou sedali ke stolu k sobě se tulícím Davidovi a Žanetě. Byl na ně pěkný pohled. Obrázek jak vystřižený z červené knihovny.
    Pak to jen jelo. Ustavičná konzumace alkoholu za uplynulý týden se podepsala na kvantitě spotřebovaných piv, vypitých panáků a vykouřených cigaret. Seděli jsme tam asi hodně dlouho. Z mé obrovské okenice, která zůstala místo vzpomínek, vystupuje jen pár momentů. Jak mě někdo dlouhá do žeber, pak jestli jsem stál na lavici a tančil. A ještě, jak mě probouzí výčepní obracením židliček na stoly, před zavíráním krámu.
    Ani za mák netuším, jak jsem se dostal do postele. Teprve až po probuzení z deliria mi David prozradil, že mě ráno našel na záchodech, jak objímám mísu. Pak mě odvláčel do pokoje a pohodil mě na postel.
    Vydařený večer. Záblesky z okna se samozřejmě shodovaly s tím, co mi vyprávěl David. Ještě, že nebylo nic, za co bych se měl stydět. Doufám teda.
    S kocovinou jsem soupeřil do pozdního odpoledne. Andrea se o mě starala, jak svědomitá maminka. Nechal jsem se obskakovat, ale neměl jsem sílu dělat cokoliv. Pár růžových prášků bolehlav zahnal a kvanta vody a čajů trochu taky. Když ale bolehlav neustupoval, radějc jsem se s Andreou rozloučil a šel spát.
    Sice jsem jí nechal na pospas nudě, jelikož ostatní jeli na jakýsi zájezd do nedalekého města. Ještě bylo parno a chodit někde po památkách s kocovinou a přímým sluncem pařícím do hlavy. To by byl hodně špatný nápad. Navíc jsem včera dost propil, jak jsem zjistil z obsahu, respektive prázdna peněženky.
    A tak jsem usnul. Tak rychle, že místo brufenu jsem musel dostat rohypnol. Nastoupilo to rychle a agresivně a já se tomu nebránil.
    Jsem rád, že se mi sny po alkoholu nezdají. Hlavně ne po takove pijatice jako byla ta včera. V dětství se mi zdály nereálně noční můry, ty v adolescenci vystřídaly divné sny spojené s pozdějšími pocity déja-vu. Ještě nedávno se mi zdávaly až moc reálné sny, kdy lidi, nebo zvířata, které jsem důvěrně znal, neměly svou tvář. Měly nějakou cizí, snad ne ani pozemskou. Jen jsem čekal, kdy mě navštíví Freddy Krueger.
    Procitnul jsem. Nechal oči zavřené, cítil jsem, že venku ještě svítí slunce. Chtěl jsem si pomoct od kocoviny, ne k migréně. Ticho prostupovalo jen cizí sténání a skřehotání pružin postele. Jen divně pravidelné.
    Neměl jsem na sobě peřinu, nenašel jsem ji. Navíc jsem ležel na zádech a to se mi nestává, že bych se probouzel na zádech. V rozkroku mě to šimralo. Todle už stálo za migrénu.
    Andrea. Roznožená nad mým přirozením, které mizelo v ní a zase se ukazovalo. Tak pomalu. Dlouho trvajícící, pomalé pohyby nahoru a dolů jí prostupovaly skrz celé tělo. Nejen, že se chvěla. Sténala nahlas. Zakloněnou hlavu dozadu, ruce zaseknuty za vrchní palandu. Hlavu jsem jí vlastně neviděl. Scenérii její postavy končily jen její prsa. Dva vrcholky mířící směrem k nebi... tedy k palandě.
    Pánev se mi rozpohybovala podvědomě. Chtěl jsem si ten pohled užít, ať se mi vytetuje na sítnici. Přirážel jsem čím dál tím víc a toho už si Andrea nemohla nevšimnout. Přitáhla se, z hlubokého, zajímavého mostu se rychle stala poloha na koníčka. Nepřestala přirážet, já taky ne.
    "Ahoj," řekla mi tváří v tvář a políbila mě.
    "Ahoj," odpověděl jsem jí a polibek opětoval. "Čí to byl nápad todle?" zašprýmoval jsem s úsměvem.
    "Tvůj," vydechla v náhlém návalu endorfinů a estrogenu. "Jak si byl opilej, navrhl si, ať tě ošukám, když budeš spát. Přišlo mi to -," polkla naprázdno a zasténala, když jsem přirazil. "- jako fajn moment."
    "Ty si to umíš vybrat," pochvaloval jsem si a líbal ji.
    Prohnula záda v přívalu vášně. Tvrdé, hnědé, malé bradavky stvořené k cucání prostě vyskočily vstříc mému jazyku. Byla extrémně vlhká, její ochlupení se mi lepilo na podbřišek. Rudé vlasy mi dopadaly na tváře a tvořily jakousi soukromou vlasytieru.
    Narovnala se, opřela ruce o mou hruď a přirážela. Já jen nastavoval svůj kolík, na který se tak krásně nabodávala. Chytil jsem jí za boky a řádně je sevřel do dlaní.
    Rukou si teď hrála s bradavkami, pěkně na střídačku - levá a pravá, levá a pravá. Položil jsem si palec tak, aby se o něj třela poštěváčkem. To už pak nebylo daleko k jejímu orgasmu, který nebyl ani tak hlasitý, jako spíš prostupující celým tělem.
    Vydala ze sebe jen dlouhé aaaah, zaťala do mě prsty, kde mě zrovna držela a položila se na mě. Mé přírazy si zasloužily pár zasténání, ale věděl jsem, že teď s tím už nic neudělám.
    Oddychovala mi ztěžka do ucha. Objal jsem jí a popleskal po zadku.
    "To bylo," nadechla se, "skvělý."
    Překulila se vedle a lehla si co nejblíž ke mně. Z otevřených oken na nás vál příjemný předvečerní vzduch. Příjemný byl jen chvíli, pak jsem přes nás hodil peřinu, ať nám není zima.
    V téhle poloze nás odhalil náš druhý páreček. Smáli se, ani ne tím, že jsou překvapení. Jen že jsme potom usli. S Andreou jsme se posbírali a oblíkli, když nás ti dva nechali ještě na chvíli o samotě.
    "Jsme si asi popovídali, co?" zasmál jsem se.
    "To jo," přitakala. "Já si s tebou ráda povídám."
    "Taky proti tomu nic nemám."
    Usmáli jsme se na sebe a políbili se. Už jako právoplatní milenci.
    
    Týden uplynul jako voda. Práce na poli bylo čím dál míň a poslední den jsme pracovali jen pár hodin místo klasických dvanácti. Bylo něco po poledni, když jsme se vrátili a začali s úklidem ubytovny.
    Všichni jsme byli strašně dotčeni, že balení trvá dýl, jak vybalování. Dospělí lidé a nás to pořád překvapuje. Cílem bylo sbalit co nejrychleji, vyinkasovat peníze na šéfovi a kousek z toho propít. Chystala se rozlučková párty na ubytovně. Před vchodem už čekal nevelký gril v podobě malé plechové bečky. Vypadala efektivně, ale hodila se spíš na rožnění selete, než na těch pár nachystaných párků.
    Jenže málokdo stihl obchod. Grilovačka byla přichystaná moc na rychlo a nikdo se nepřipravil. Hospodský nám sice dal solidní cenu za alkohol, ale že prý nevede masnu, že se omlouvá.
    Takže se řešilo dilema. Buď´zajet do města, nakoupit ještě levnější alkohol, než nabízeli v hospodě a koupit si třeba nějaké maso. A taky možnost se prostě sbalit, ozvat se někomu, koho známe, v Praze a zajet tam. Nechat si krosny u známého a jít pařit do velkoměsta.
    Jak jsem říkal, nijak jsme se zbytkem osádky brigádníků nebavili. Zase bychom seděli ve čtverko bokem. Klábosili, jedli a pili - sami čtyři.
    Volba byla jednoduchá. Stačil jeden krátký telefonát s kumpánem na Žižkově. Byly čtyři odpoledne, než jsme se vycrcali z vesničky, kde jsme bydleli. Pár minut autobusem na nejbližší vlak na Prahu a tradá, už jsme frčeli. Těšili jsme se. Zase uvidíme civilizaci, tak jsk jsme ji dva týdny neviděli. Byl všení den, ale na tom se nic nemění. Noční život... co noční, jakýkoliv život v Praze se nezastaví.
    Těšili jsme se, ale na druhou stranu jsme se měli zítra spolu loučit. Třeba už se nikdy nevidět. Já a David jsme z Ostravy, kde taky studujem. Holky bydlí v nějakých vesničkách u Orlických hor. Andrea studuje v Pardubicích a Žaneta v Olomouci.
    A vztahy na dálku? Nevěřím tomu. JE to jen fáma, která nefunguje ani ve filmech, natož normálním lidem. A vlastně proč vztah? Vždyť se známe teprve dva týdny. Sex je skvělý, ale tím to vlastně končí. Pořád jsme se o něčem bavili a poznávali se, ale to nejspíš bylo k ničemu. David by to měl lepší. Do Olomouce to není zase vlakem tak daleko. Ony ani ty Pardubice nejsou z ruky. Ale znám nás oba. Nejezdili bychom častěji, jak jednou za dva měsíce. Jestli by holkdy přijeli, na to jsme se raději ani neptali.
    Nechtěl jsem si to přiznat, ale vytáčel mě pocit, že bych měl Andreu zítra vidět naposledy. Užíral mě pocit, že už nikdy nepřivoním k jejím vlasům, nebudu si moct hrát s jejími rty, neucítim její teplo nebo neucítím to šílené pnutí v penisu, když se na mě podívá tím unikátním pohledem a řekne "Co, Bene?".
    Ne. NE! Vzpamatuj se, chlape. Nejsi zamilovaný. A jestli jsi, tak toho budeš litovat, že jsi to dopustil. Budeš se akorát trápit, ukájet se ve splínu a deprese budou znovu, jako kdysi. A to nemám zapotřebí. Jednou v životě mi to stačilo a ještě jednou to zažít nechci. Kor, když to bylo docela nedávno.
    Vzmužit se. Ztratit city k Andrei. Jo. To půjde. Těžko a bude potřeba dostatek alkoholu a kuřiva, ale co bych se toho bál. Alkorežim mi přetrvává už rok a pořád se mám skvělě. Tak s tím budu pokračovat.
    Dan, kamarád ze Žižkova, u kterého jsme měli trávit noc je velký milovník pokuřování vodních dýmek. Sám cigarety nekouří, ale na pořádnou vodnici nedá dopustit. Tak jsme si cestou z Hlavního nádraží koupili pár piv a pár tabáků pro Dana, za to, že nás nechá u sebe přespat.
    A tak jsme si sedli do speciálního pokoje na pokuřování šíši, otevřeli piva a rozbublali dýmku. Dan se s nikým ze čtveřice kromě mě neznal. Proto jsem se chvíli věnoval jemu a chvíli trojici. Ti ho ale taky nenechali na holičkách a za chvíli jsme se bavili všichni navzájem.
    Hostitel se nenechal přemlouvat moc dlouho, aby šel s náma. Sice bude páté kolo u vozu, ale podle jeho slov se to nějak vyřeší. Hrál si s mobilem, asi vyřizoval garde, ale pak to nechal být a věnoval se opět hostům.
    Danova slečna se objevila chvíli poté, co jsme došli do vyhlášeného pražského klubu. Zabrali jsme jedinou poslední kóji a začali pít, bavit se, tancovat a dělat nekalosti.
    Andrea se taky připila. Byla roztomilá, jak pletla jazykem, když mi něco hulákala do ucha. Sem tam za sebou zapoměla nohu. Vlastně všichni jsme se opili docela slušně. Parket byl náš, lidi dělali kolem nás kruh. Ale asi ne kvůli tomu, že by nám to šlo. Spíš ať nikomu nevylijem pití a nikoho nepraštíme. Byl to rozlučkový večer a nic nám ho nemělo pokazit.
    Pivo se často hlásilo, že už prošlo traktem a chce ven. Omluvil jsem se z tance a zamířil na záchodky v klidnější části klubu. Hudba tady tak nerachotila a tak tu bylo plno diskutujících lidí. Ani mě nepřekvapilo, že zrovna tady se povlakuje David se Žanetou. Na pozdrav jsem na ně kývnul.
    "Jdu na bar," zeptal se David. "chceš něco?"
    Zakroutil jsem hlavou a demonstrativně ukázal plechovku cideru.
    "Fajn," shrnul to a odešel.
    "Musim," oznámil jsem Žanetě, ukazujíce na dveře s čůrajícícm panáčkem.
    I přes tu krátkou chvilku, co jsme tam sdíleli trapné ticho, jsme spolu vlastně byli poprvé sami. Prohlížel jsem si jí, ona zase mne. Měla na sobě takové, něco jako svetr, ale bylo to delší, kousek pod zadek. Velké tetování na holých zádech díky hlubokému výkroji svetru. Vlasy jí dopadaly na rovná ramena. Dlouhé nohy umocnily botičky s nízkým podpatkem (Asi si je nekupovala po cestě. To si je fakt brala s sebou na chmel?). Menší prsa se ztrácela pod černou barvou svetru, ale byla neodolatelná. David měl taky štěstí.
    Vybral jsem si pisoár pod okýnkem. Koukal jsem na noční ulici. Venku klid, tedy vzhledem k rachotu vycházejícího z klubu. Zapálil jsem si cigaretu a vychutnával si chuť žlutých velbloudů. Oblík jsem se a zamířil k umývadlu. Jedinému, které mělo zrcadlo. Neměl jsem moc co upravovat. Krátké vlasy byly poslušné jako vždy, makeup nenosím a špinavý jsem taky nebyl.
    Do odrazu mi přišla Žaneta. Stoupla si za mne, že jí byla vidět jen hlava nad mým ramenem. Půjčila si cigaretu a řádně si potáhla.
    "Seš na pánských," pokáral jsem ji. "Víš to?"
    Obrátil jsem se k ní čelem. Zhluboka potáhla z cigarety, podala mi jí a uštědřila mi dlouhý, ale jistý polibek. Než jsem stačil něco říct, nebo protestovat, zatáhla si mě do kabinky a posadila mě na prkýnko.
    "Uhm," zkusil jsem.
    "Psss," sykla a položila mi prst na rty. Buď zticha.
    Klekla si a rozepínala mi kalhoty.
    "Počkej, co Andre..."
    Vlepila mi facku, aniž jsem stačil vyslovit jméno její kamarádky, mé milenky.
    "Ticho," přikázala mi se zvednutým obočím a ukazovačkem.
    Pro změnu jsem si potáhl z cigarety. Moc dobře mi to nešlo, protože mi Žaneta stáhla kalhoty i s trenkama až ke kotníkům a začala pracovat, aby toho mýho skrčka postavila. Vzala ho do pusy. Z alkoholem napité žížalky byl ve své správné velikosti během chvilky.
    Milý ježíšku. Tento rok mi nemusíš nic nosit. Všechno jsem už dostal, a za to jak teď zlobím, si toho víc nezasloužím...
    Ježíši, ta to s tím jazykem umí. Chytám jí za hlavu a pomáhám jí mě kouřit. Zakláním hlavu a ztrácím se někde ve svém těle. Kde jinde než v penisu. Vzpřimuje se. Stáhla si svetřík pod prsa. Pevné dvojky mě ve fantasii prosí, abych je pleskal čurákem. Žaneta to snad mimosmyslově pochopí, chopí se ho tak, že mi naskakují žilky a pleská sním o svoje ňadra.
    Nemá ani volnou ruku. Druhou si to začala dělat. Snad ani kalhotky nemá oblečeny nebo co. Nebo jen něco hodně úzkého stranou. Kdyby se kdokoliv koukal pod rozdělovače kabinek, měl by asi hodně příjemnou podívanou. Ne, tak luxusní jako já, ještě s demonstrací umění ručních prací, ale i tak by jistě stála za to.
    Pouští mě a hraje si se svýma bradavkama. Bere si mě do pusy a žužlá mi rychlými pohyby horní část penisu. Začínám ztěžka oddychovat abych nestukal nahlas. Bradavky mení za varlata. Hněte je, mačká je. Potom masíruje přepážku. Je to zvlaštně příjemné, ale oddaluje mi to rychle přicházející orgasmus. Zacuká mi v něm. Rychle mě chytá u kořene penisu a stlačí ho. Prej tomu říká ucpání trubky.
    Pocit, že jsem dosáhnul orgasmu je najednou ochuzen o výstřik a já si připadám nějak necele. Nějak divně.
    "Ještě ne," vysvětluje Žaneta, když rozhodím ruce do gesta nepochopení.
    Jsem tak vyvedený z míry, že mi ochabuje. Ale ona ho jen tak nenechá. Pečlivě jím pumpuje a jazykem škádlí špičku žaludu. Stojí jak na povel.
    Slečna se zvedá, svlíká ze sebe svetrové šatičky a věší je na dveře. Tanga, která vypadají, jako dvě spojené šňůrky, padají na zem. Sedá si na mě a bez jakýchkoliv caviků si ho zasunuje do sebe. Ruce sepnuté na mém týlu jí drží při zběsilém poskakování.
    Napadá mě myšlenka, jestli při takovém sexu vydrží mísa pod námi, ale Žaneta neumí kouzlit jen pusou. Oddávám se tomu, co se mnou dělá, jak se na mě tvrdě nabodává. Nechává dopadat celou váhu svého nahého těla na můj penis.
    Přestává, zase. A jen takovou chvilku od ejakulace. Sesedá a otáčí se ke mně zády. Chodidla má u sebe, jen pokrčí kolena a levou rukou si sliní análek. Takhle na sucho nás to asi bude bolet oba.
    A kupodivu ne. Kdo ví, odkaď vytáhla ruční lubrikační gel a pomazala i mě. Navedla mě rukou, kterou se nepřidržovala a nechala mě vklouznout do zadní dírky pomalu, hodně pomalu.
    Rukama se chytla o horní okraj stěny a pomalu si to nechává dělat do zadečku. Nepřirážím, nechávám to v její režii. Uvědomím si, že mám taky volné ruce. Sliním si konečky ukazováčku a prostředníčku na obou rukách. Jedna se bude věnovat bradavkám a druhá kundičce.
    Má měkké bradavky, které po pár zmáčknutí vlhkými prsty jsou tvrdé jak beton. Tmavě růžové bradavky jdou hezky vidět, když se zakloní. Políbím jí přitom na krk, sténá mi do ucha. Pysky má ještě trochu vlhké, při zajetí mezi ně cítim, jak do ní vnikám penisem. Má velký poštěváček, kroužím kolem něj a užívám si na oplátku její agresivní kousání do ucha.
    Zrychluje tempo, sama je v určitém tranzu, který se jí evidentně líbí. Dovádí mě to k šílenství, když pomyslím, že může kdykoliv zase přestat. Naštěstí nepřestává a z ostra přiráží. Žaneta už není moc zticha, poutá na sebe pozornost. Všímám si pár zvědavých pohledu holek přes zástěnu záchodků a nebýt jim to blbé tak asi zůstanou.
    Cítím, že se to blíží a šeptám jí do ucha, že už budu... už...
    A ona přesto všechno k mojim největším obavám a hrůzám našeho momentu sesedá. Ale bere ho do ruky a potom hned do pusy a nechá si to udělat všechno do pusy.
    Kouká se mi do očí, když polyká moje sperma. Olizuje mi žalud kolem dokola, sperma se jí lepí po rtech. Spokojeně ho olízne a zhluboka polkne.
    "Hmm," zavrní spokojeně. "Měla pravdu, chutnáš fakt dobře."
    Koulím oči. Zase. Proč mě tato situace připadá povědomá?
    "Cože?" říkám překvapeně, ale zbytečně. Už mi začíná pár věcí docházet.
    S Andreou jsme si to od volného dnu na chmelu stačili rozdat jen dvakrát. Pokaždé to byl skvělý sex. Chvíli romantický, poté agresivní. Procítěný a vášnivý. Orgasmu už nedosáhla, ale ja pokaždé. A pokaždé si to nechala udělat do pusy. S rychlostí... nebo spíš s briskností s jakou si pospíší spolykat všechen ejakulát. Milovali jsme se bez ochrany, vždycky. Ale nikdy jsem se neudělal do ní, jen do pusy. Ani ne na prsa, nebo na zadek.
    Ale kde je potom ta spojitost mezi ní a Žanetou. Kamarádky, stejně staré, ze stejné vesnice, studují jinde. Ztrácím se a zmatek se zvětšuje.
    "Andrea," přerušuje mi pochody předemnou klečící, nahá brunetka.
    "Co Andrea?" zeptal jsem se po vzpamatování.
    "Chtěla, abych to udělala."
    "Udělala?" divil jsem se. "Jako mě ojela?"
    "Copak se ti to nelíbilo?" zeptala se a udělala psí oči. Mezitím na sebe nahodila jen tanga. Stačilo by přidělat křídla a svatozář a mohla by odletět jako právoplatný anděl.
    "O to přece nejde," odpovídám pln výčitek svědomí.
    Todle mě jen tak neprojde. Já se přeřeknu a Andrea bude zklamaná. Sakra, co jsem to proved. Kam mě ta moje iniciativa zavedla. Kdybych něco na začátku udělal, kdybych se nenechal zatáhnout do kabinky. No, hochu, to sis zavařil. Ne asi.
    "Cos myslela tím," hulákám na ní, když odchází, "že chutnám dobře?" Neberu v potaz, že se oblíkám až cestou z kabinky a všechny návštěvnice toalet na mě pobaveně koukají.
    Jde pořád dál a ani se neobrátí na mě. Šla rovnou za Andreou, která už pila čistou vodu a seděla u stolu. Vypadala trochu líp, než když jsem jí opouštěl. No to jsem v prdeli. Sakra, proč mě na tom tka záleží, co si bude myslet? Jsem si jasně řekl, že mě to nezajímá a city do toho motat nebudu.
    Zkoprněl jsem pár metrů od stolu, kde teď seděly naproti sobě. Žaneta něco říkala Andrei. Ta s úsměvem na rtech povytáhla překvapením obočí. Střihla po mě pohledem, zaculila se a zpátky vnímala Žanetu.
    Nejsem žádný detektiv a odezírat ze rtů neumím. Aspoň jsem myslel, že neumím. Ale Andreino "A jak chutnal?" se nedalo zaměnit s ničím jiným. Žaneta byla ke mně zády, neviděl jsem, co jí říká. Jen kývala souhlasně hlavou.
    "Že jo," artikulovala Andrea, i když to mohlo být cokoliv.
    Celé tělo mi pokryla husí kůže. Měl jsem pocit, že se mi dokonce zastavilo srdce. Zrovna ve chvíli, kdy se na mě Andrea podívala a pokynula mi, abych se k nim připojil, jsem se obrátil k oběma zády a zapálil si cigaretu. Odešel jsem na bar a objednal si tam panáka Jacka. Dvojitého.
    Skleničku s whiskey jsem s barmanem směnil za zelenou bankovku. Jednou jsem si usrkl, když se vedle mě, z obou stran ozvaly dva ženské hlasy, které jsem tak důvěrně znal.
    "Bene?"
    "Bene?"