 12.12.2013 0 904(9) 0 |
Hledal, až našel tu záhadnou dívku,
vykročil a nesl srdce své v náručí,
skrz city její však bodla v něj dýku,
co s láskou, která vždy rozumu poručí?
Přesto se na ní musí vždycky dívat,
láme si srdce při pohledu na krásku,
o citech k ní by chtěl do smrti zpívat,
ztracencův život teď visí jen na vlásku.
Proč se víc zdržovat na tomto světě?
Je snad jen smutek jeho věčným údělem?
Smysl hledá marně v osudné větě,
poslední zmínka o básníku nesmělém.
Únava přišla ze slastného tance,
nic už teď nebude, jak se dřív mohlo zdát,
jako hvězda padlá umírá šance,
že by chtěl po pádu snad ještě znovu vstát.
vykročil a nesl srdce své v náručí,
skrz city její však bodla v něj dýku,
co s láskou, která vždy rozumu poručí?
Přesto se na ní musí vždycky dívat,
láme si srdce při pohledu na krásku,
o citech k ní by chtěl do smrti zpívat,
ztracencův život teď visí jen na vlásku.
Proč se víc zdržovat na tomto světě?
Je snad jen smutek jeho věčným údělem?
Smysl hledá marně v osudné větě,
poslední zmínka o básníku nesmělém.
Únava přišla ze slastného tance,
nic už teď nebude, jak se dřív mohlo zdát,
jako hvězda padlá umírá šance,
že by chtěl po pádu snad ještě znovu vstát.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Marnost na věčnost : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Neopětovaná
Předchozí dílo autora : Konec, nebo začátek?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
