|
Vzpomeň, vzpomeň si...
 24.11.2013 2 1145(6) 0 |
Po pár dnech jí všechno splývalo dohromady, ani nevěděla jestli noc nebo den. Možná že to ani nebyly, třeba jen hodiny a ona si to díky bolesti neuvědomovala a čas se jí prodlužoval. Injekce s načernalou tekutinou byly něco jako jejich denní chléb a upadnutí do bezvědomí bylo jako vysvobození od stále se stupňující bolesti. Určovala čas podle toho, kdy jim nosili jídlo. Přece by jim ho nenosili uprostřed noci a kdo by tu taky chtěl v nocí být.
V noci tady totiž byly jen nervy drásající hlasy dalších pokusných králíků.
Zubožený Rakasa se jí choulil v náručí a držel si křečovitě hlavu. Možná, že začal šílet. Hladila ho po čele a konejšivě broukala svou oblíbenou písničku z filmu.
Rakasovy světle hnědé vlasy dokonale zčernaly a z jeho světle zelených rošťáckých očí se vytratila vůle k životu.
Zelenou barvu panenek nahradila bílá až skoro nebyla rozeznat od bělma.
Mirtist na tom nebyla o nic líp, bylo jí špatně a nesnesitelně ji bolela hlava. Sem tam jí tělem projela palčivá bolest až sebou trhla.
Na dveře někdo zaklepal a vešla usměvavá mladá, ale ne moc pěkná sestřička oblečená do bílého pláště.
,,Jídlo..." zahlaholila a její úsměv se ještě prohloubil. Vypadala jako Joker v Betmenovi.
Aniž by si to Mirtis uvědomila, přitiskla k sobě Rakasu co nejpevněji dokázala a vzdorovitě pohlédla sestřičce do černých očí. Nějak ji nedávalo smysl, že všichni zaměstnanci, které zatím viděla měli černé oči se stejným nepřítomným a chladným výrazem. Možná že byly něčí loutky.
Sestřička se nepřestala strašidelně culit s tácem v ruce.
,,Vem si..." začala ji vybízet. Mirtis vztáhla ruku ke kusu chleba s něčím co vypadalo jako tvrdý sýr a podala ho Rakasovi. Tem její ruku naštveně odstrčil a zakvílel.
Sestřička přesunula svůj zrak na Rakasu a zkoprněla. Znenadání postila tác na zem, chytla Mirtis za ruku a dostrčila ji do protějšího kouta. Zvedla Rakasu na nohy a prohlížela si ho. Mirtis jen tiše zírala na sestru kvůli čemu tak vyvádí.
Rakasovi se klapaly nohy, sotva se na nich udržel. Chtěl se znovu úzkostlivě chytit za hlavu a schoulit se do klubíčka, ale ona mu v tom zabránila ať dělal, co chtěl. Prsty mu zvedla pevně savřená víčka a začala ji je pozorné prohlížet.
Znenadání ho pustila a z vnitřní kapsy pláště vyňala vysílačku a jen prostě řekla:
,,Je to tu."
Mirtis seděla v koutě a objímala si kolena. Rakasu sestřička odvedla hned jak dorazil hubený doktor, ktarého ještě nikdy neviděla, aby jí pomohl ho uzvednout. Mirtis chtěla jít s nimi, ale on ji přinutil si sednout.
Z chodby se ozývaly různé prosebné hlasy, tlumené rány do zdi a táhlé nářky. Ale už si zvykla, jen se někdy kvůli tomu budila z blahodárného spánku.
Mirtis se schoulila do klubíčka a čekala. Nevěděla jak dlouho sedí, kýve se ze strany na stranu a nepřítomě drmolí slova, kterým ani nerozumí.
Donesli jí večeři, ale ona se jí ani nedotkla. Čekala na Rakasu. Také dostala injekci a nakonec usnula a zdály se jí podivuhodné a strašlivé sny.
Probudila se. Posadila se, promnula si oči a začala se rozhlížet po místnosti.
Nebyl tam. Začala se jí točit hlava, aby se nepozvracela schoulila se do klubíčka.
Bolest, která měla skončit po probuzení pokračovala a nehodlala ji opustit.
,,Doháje." zaklela a odhodlala se zvednout na nohy. Hlavou jí projela bolest, ale zůstala stát. Opřela se o lůžko, které bylo v místnosti jediné. Většinou spala na zemi.
Něco ji napadlo.
Znova si sedla na zem a začala si rozvazovat svoje vysolé plátěné boty. Hlava jí u toho málem pukla. Věděla, že je před převozem sem prohledali, ale doufala, že ho nenašli.
Bože, to bolí.
Sundala si botu a z ní vypadl malý nožík. Zajásala, i když nebylo zatím nad čím. Uslyšela kroky. Rychle schovala nůž do boty a tu si nazula. Nechala ji rozšněrovanou a lehla si na zem. Vlasy si přehodila přes obličej a dívala se na dveře. Ty se otevřely. Dovnitř vešli dva doktoři. Ti, co jí dávali první injekci. Ti budou vědět že chci utéct. Sakra!
Ten tlusťoch nesl někoho na zádech. Byl to Rakasa. Vypadal zuboženě. Bylo jí ho líto. Ruce se mu bezvládně houpaly ze strany na stranu a hlava mu klimbala. Jako kdyby spal. Blbec zrovna říkal: ,,Polož ho sem a vem tu druhou krysu."
,,Jasně." zazubil se tlouštík. ,,Nemám ji pro jistotu praštit?"
,,Ani ne." zabručel hubeňour.
,,Co když zase uteče. Já to na svědomí mít nehodlám. Víš co šéf říkal. Někdo z nich nesmí utéct..."
,,ZMLKNI!!!" okřikl ho.
,,Byl to jenom návrh." zabručel plešoun a začal se sunout k Mirtis. Hodil si ji přes rameno. Jakmile se jí dotkl začala sebou házet, křičet a bušit do něj pěstmi. Nevšímal si toho, přehodil si ji přes rameno a vyšel na chodbu.
Začala jí padat bota.
Ne. Prosím...
Bota se jí vyzula a spadla na zem.
Sakra. Teď se odtadyma už nedostaneme. Zaklela.
K jejímu překvapení se hubeňour pro její botu shýbl a hodil ji do cely.
Bomba. zaradovala se Mirtis.
V noci tady totiž byly jen nervy drásající hlasy dalších pokusných králíků.
Zubožený Rakasa se jí choulil v náručí a držel si křečovitě hlavu. Možná, že začal šílet. Hladila ho po čele a konejšivě broukala svou oblíbenou písničku z filmu.
Rakasovy světle hnědé vlasy dokonale zčernaly a z jeho světle zelených rošťáckých očí se vytratila vůle k životu.
Zelenou barvu panenek nahradila bílá až skoro nebyla rozeznat od bělma.
Mirtist na tom nebyla o nic líp, bylo jí špatně a nesnesitelně ji bolela hlava. Sem tam jí tělem projela palčivá bolest až sebou trhla.
Na dveře někdo zaklepal a vešla usměvavá mladá, ale ne moc pěkná sestřička oblečená do bílého pláště.
,,Jídlo..." zahlaholila a její úsměv se ještě prohloubil. Vypadala jako Joker v Betmenovi.
Aniž by si to Mirtis uvědomila, přitiskla k sobě Rakasu co nejpevněji dokázala a vzdorovitě pohlédla sestřičce do černých očí. Nějak ji nedávalo smysl, že všichni zaměstnanci, které zatím viděla měli černé oči se stejným nepřítomným a chladným výrazem. Možná že byly něčí loutky.
Sestřička se nepřestala strašidelně culit s tácem v ruce.
,,Vem si..." začala ji vybízet. Mirtis vztáhla ruku ke kusu chleba s něčím co vypadalo jako tvrdý sýr a podala ho Rakasovi. Tem její ruku naštveně odstrčil a zakvílel.
Sestřička přesunula svůj zrak na Rakasu a zkoprněla. Znenadání postila tác na zem, chytla Mirtis za ruku a dostrčila ji do protějšího kouta. Zvedla Rakasu na nohy a prohlížela si ho. Mirtis jen tiše zírala na sestru kvůli čemu tak vyvádí.
Rakasovi se klapaly nohy, sotva se na nich udržel. Chtěl se znovu úzkostlivě chytit za hlavu a schoulit se do klubíčka, ale ona mu v tom zabránila ať dělal, co chtěl. Prsty mu zvedla pevně savřená víčka a začala ji je pozorné prohlížet.
Znenadání ho pustila a z vnitřní kapsy pláště vyňala vysílačku a jen prostě řekla:
,,Je to tu."
Mirtis seděla v koutě a objímala si kolena. Rakasu sestřička odvedla hned jak dorazil hubený doktor, ktarého ještě nikdy neviděla, aby jí pomohl ho uzvednout. Mirtis chtěla jít s nimi, ale on ji přinutil si sednout.
Z chodby se ozývaly různé prosebné hlasy, tlumené rány do zdi a táhlé nářky. Ale už si zvykla, jen se někdy kvůli tomu budila z blahodárného spánku.
Mirtis se schoulila do klubíčka a čekala. Nevěděla jak dlouho sedí, kýve se ze strany na stranu a nepřítomě drmolí slova, kterým ani nerozumí.
Donesli jí večeři, ale ona se jí ani nedotkla. Čekala na Rakasu. Také dostala injekci a nakonec usnula a zdály se jí podivuhodné a strašlivé sny.
Probudila se. Posadila se, promnula si oči a začala se rozhlížet po místnosti.
Nebyl tam. Začala se jí točit hlava, aby se nepozvracela schoulila se do klubíčka.
Bolest, která měla skončit po probuzení pokračovala a nehodlala ji opustit.
,,Doháje." zaklela a odhodlala se zvednout na nohy. Hlavou jí projela bolest, ale zůstala stát. Opřela se o lůžko, které bylo v místnosti jediné. Většinou spala na zemi.
Něco ji napadlo.
Znova si sedla na zem a začala si rozvazovat svoje vysolé plátěné boty. Hlava jí u toho málem pukla. Věděla, že je před převozem sem prohledali, ale doufala, že ho nenašli.
Bože, to bolí.
Sundala si botu a z ní vypadl malý nožík. Zajásala, i když nebylo zatím nad čím. Uslyšela kroky. Rychle schovala nůž do boty a tu si nazula. Nechala ji rozšněrovanou a lehla si na zem. Vlasy si přehodila přes obličej a dívala se na dveře. Ty se otevřely. Dovnitř vešli dva doktoři. Ti, co jí dávali první injekci. Ti budou vědět že chci utéct. Sakra!
Ten tlusťoch nesl někoho na zádech. Byl to Rakasa. Vypadal zuboženě. Bylo jí ho líto. Ruce se mu bezvládně houpaly ze strany na stranu a hlava mu klimbala. Jako kdyby spal. Blbec zrovna říkal: ,,Polož ho sem a vem tu druhou krysu."
,,Jasně." zazubil se tlouštík. ,,Nemám ji pro jistotu praštit?"
,,Ani ne." zabručel hubeňour.
,,Co když zase uteče. Já to na svědomí mít nehodlám. Víš co šéf říkal. Někdo z nich nesmí utéct..."
,,ZMLKNI!!!" okřikl ho.
,,Byl to jenom návrh." zabručel plešoun a začal se sunout k Mirtis. Hodil si ji přes rameno. Jakmile se jí dotkl začala sebou házet, křičet a bušit do něj pěstmi. Nevšímal si toho, přehodil si ji přes rameno a vyšel na chodbu.
Začala jí padat bota.
Ne. Prosím...
Bota se jí vyzula a spadla na zem.
Sakra. Teď se odtadyma už nedostaneme. Zaklela.
K jejímu překvapení se hubeňour pro její botu shýbl a hodil ji do cely.
Bomba. zaradovala se Mirtis.
Ze sbírky: Čárový kód
28.11.2013 - 20:12Jsem, zvědavá, jaké bude pro Mirtis a Rakasu pokračování a jak to nakonec bude souviset se zbytkem. Píšeš úžasně a s každým dalším napsaným kouskem se zlepšuješ. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ČÁROVÝ KÓD: 8. Kapitola: : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vehemence 3
Předchozí dílo autora : ČÁROVÝ KÓD: 7. Kapitola:
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
valemart řekl o Španěl :Kamarád v tom pravém slova smyslu, tulák světa, psavec, barman, boxer, prožili jsme spolu dost Života, prostě beatnik!
