Vehemence 3

Brook mi nařídila, abych přišel do její pracovny přesně v o čtyři hodiny později po našem prvním setkání. Celkem mě zajímá, co se bude dít, těším se, až té děvce, co vraždí všechny výše postavené, rozbiju hubu a pak i podříznu krk.
Tohle musí přestat, jinak se z toho vyklube i má osobní záležitost.
Jdu do toho kvůli několika věcem. Zaprvé: chci se dostat co nejvýš ve své kariéře a vražda nejhledanější ženy mi velmi pomůže. Zadruhé: můj otec je ještě výš než Brook, řídí veškerou armádu a pokud se jej Areta pokusí zabít, tak si to nejdřív musí rozdat se mnou. Zatřetí: mi Brook, přislíbila za tuhle misi, co budu chtít a já vím, co chci, chci ji a v plné kráse. Je to tak neuvěřitelně rajcovní ženská, že se na ni nemůžu přestat dívat.
Přestanu se zabývat svými myšlenkami, jakmile ji uslyším jít po chodbě. Mockrát jsem ji neviděl, ale za tu dobu, co jsem se s ní potkal, tak se nemůžu vynadívat.
Je dokonalá a neuvěřitelně sexy.
Doklape na svých podpatcích až ke dveřím a odemkne svou kancelář. Její oděv se velmi liší od toho, co na sobě měla posledně. Krátkou sukni, co mi brala dech, halenku a vojenský kabát vystřídaly maskáče s nízkým pasem, koženým opaskem a černý nátělník, co jí nádherně tvaruje postavu.
Dokonale všechny své pocity skryju zakašláním a odlepím se od stěny.
„Doufám, že nejsi nachlazený, potom bys mi byl k ničemu.“ Řekne suše, skopne z nohou boty snad s patnácti centimetrovým podpatkem a přejde ke stolu. Ubralo jí to výšku, zatímco před tím byla stejně vysoká jako já, tak teď mi sahá po bradu.
Rozloží na desce stolu několik listů papíru.
„Pojď sem, Joshuo!“ nakáže, já za sebou zavřu dveře a přejdu místnost, dávám si sakra pozor, abych si stoupl blízko ní a vnímal její vůni, ale zase ne moc blízko, aby se neodtáhla.
Na stole leží map města se zaškrtnutými částmi, kde už Areta zabíjela, fotografie a spisy mrtvých i těch, co by měli být napadeni a pak samotná Aretina složka, v této chvíli ještě zavřená. Mám sto chutí ji otevřít a spatřit obličej té svině.
„Všichni tito lidé, mají pár věcích společných, všichni se účastnili popravy a všichni jsou vysoce postavení, nebo spíše byli. Ani jeden z nich nemá děti. Zabila jich už osm a bude stále pokračovat, dokud ji nezastavíme a to musíme udělat jako první.“ začne ukazovat postupně na místa na mapě a přidávat k nim jména a způsob smrti.
„Posledního zavraždila toto ránu před barem, tady“ ukáže „byl uškrcen, ale na jeho krku a ani nikde v blízkém okolí nebyly nalezeny jakékoli stopy po tom, že by tam byla. Předtím vždy něco zanechala, abychom ji mohli identifikovat, ale tady nikdo neví, jak to udělala.“ Odmlčí se.
„Co když na tom místě ani nebyla?“ vznesu svůj nápad.
„Ale to je nesmysl, jak jinak by ho zabila?“
„Díval se někdo na Hutsertův krk předním, než provedli pitvu? Jsou nějaké fotografie?“
Brook mi po stole pošle tři fotky a já započnu se zkoumáním. Už z první fotky, jde vidět, co přehlédli. Názorně jí ukážu svůj postřeh.
„Neuškrtila ho holýma rukama, to jeho kravata, dala mu to do vázanky. Jakmile s ní popotáhl, tak se sama začala čím dál tím víc utahovat. Vidíš ty úzké zhmožděniny, tady a tady, zabil se sám. Ona se jen musela bez povšimnutí dostat k němu domů a dát mu to tam.“
„Jsi dobrej.“ Řekne a poplácá mě po zádech.
„Co víme o Aretě?“ zeptám se Brook. Jako zabiják nejdřív musím znát chápání své oběti a i ji samotnou, jako takovou.
Brook otevře složku a z ní na mě vykoukne fotografie někoho v dřevěné masce. Maska je celá bílá až na pravé straně dvou čínských znaků, které dohromady znamenají: zavraždit.
Přeběhne mi z toho mráz po zádech. Nedobrovolně se ošiju a Brook mi začne předčítat.
„Je jí třicet jedna let, narodila se 18. 6 2064, vystudovala základní i střední školu s vynikajícím prospěchem a dostala se do armády. Byla na pár normálních misích, ale jakmile se projevily její schopnosti ohledně taktického boje a i boje nablízko, plánovaní a vynikající mušky, tak už dostávala jen přísně tajné mise.
Dne 1. 10 2089 vystoupila z armády, neuvedla důvod, ale já ho vím. Zamilovala se do bezcenného civilisty Erika Matema, vzali se půl roku předtím, než se jim narodil syn, Samuel Matem a posléze dcera, Leona Matemová.
Před třemi měsíci chtěla i s rodinou emigrovat, ale chytli je, těsně u hranic. Aretě plán nevyšel.
Sedmnáctého prosince byla celá její rodina popravena úkonem jedenáct a ona se na to musela dívat. Po popravě, která byla odvysílána, ji zavřeli do soukromé cely s ostrahou v podobě dvou mužů. Měli ji popravit dalšího dne přesně v deset hodin n náměstí.
Na blízko nebojovala skoro sedm let, ale i tak dokázala utéct, zabít jednoho muže a toho druhého silně zmrzačit.
Před měsícem se najednou objevila a za tu dobu stihla zavraždit osm vysoce postavených vojáků. Musíme ji najít, jsme ve válce a tohle si nemůžeme dovolit, ztráta každého muže mimo bojové pole je plýtvání.“ Dokončí Brook.
„Tak, je nějaký plán?“ zeptám se, zatím, to vypadá, že se jen bezdůvodně ptám, ale nemám, co jiného dělat, buď se ptát anebo mlčet a v tomto případě volím první možnost.
„Vraždí je podle abecedy, nepárá se s tím. Poslední byl Hutserd, takže jsou na řadě bratři Noutleovi. Mí vojáci jednoho z nich hlídají čtyřiadvacet hodin denně, takže je alespoň jeden z nich v bezpečí. Problém je v tom, že druhý bratr ochranu odmítl, myslí si, že se o sebe dokáže postarat sám. Areta toho jistě velmi brzo využije a my proto musíme být připravení.
Plán je velmi prostý, vezmeme si, co nejvíc zbraní, nachystáme se a budeme mladšího Noutlea hlídat sami.
Je mi úplně jedno, že s tím nesouhlasil, ale nenechám si tady vraždit důležité lidi jako na zabijačce.“
„Nemá to nějaký háček?“
„Má jich to několik. První je, že mladší Noutle o nás nesmí vědět a druhá je, že dnes večer pořádá ten bastard nějaký snobský ples na svou počest a je mu úplně jedno, kdo mu vleze do baráku, teda pokud má pozvánku, ale ta se dá sehnat úplně kdekkoliv. Je to hovado a Areta má pávě v tuto chvíli největší šanci se k němu dostat co nejblíž.“
„Takže tam musíme jít?“
„Ano, ale pozvánku mám jenom já, čili nejspíš musíš jít semnou jako můj doprovod.“