Variace na Vodníka

„Ty ses bál?
Já nevěděla, že se bojíš…“ -
„Prý člověk vidí dál,
když takhle nad vodou stojíš.

Já měl té noci divné zdání,
že nejkrásnější z vodaček,
dnes hodlá pojmout za svou paní
malý zelený panáček.“

Kde voda šumí a klokotá,
tam plánuje a skřehotá,
jak pod jezem ji utopí,
až z lodičky ji vyklopí.

A polila mě v mžiku hrůza,
když došlo mi, že přece
tos ty, má drahá můza,
ta nejkrásnější na řece.

Proto já říkal roztřeseně,
že necítím se dnes,
ať radši lodě přeneseme,
jak zrádně vypadá ten jez.

Jak rybka chytlá na udici,
nedá si, nedá milá říci.
Přejet ten jez ji cos nutí,
niť suchá ji není po chuti.

„Vždyť tenhle hravě přejedeme.
Nic nemůže se stát!
Maximálně se vykoupeme.
Nemáš snad vodu rád?“

Však za strašpytla nebudu,
tak lodičku jsme odrazili,
pádla do vody ponořili
a vypluli vstříct osudu.

Tam kde je malá elektrárna vodní,
korytem z betonu musíš plout.
V tom korytě den po dni,
vodáky sráží boční proud.

Člověk se prostě rád dívá,
tak na betonovém okraji,
jak už to u jezů bývá,
čumilové tam čekají.

Sjeli jsme hladce, nic to není.
Však dole čeká překvapení.
Mohutná vlna, až mrazí,
nás pod hladinu srazí.

Nese mě, řeka tiše nese.
Barely naše vodou plují.
Vynořil jsem se v místě, kde se
vody o ostrov rozdělují.

Volám, ach volám, svoji paní,
odpověď kloudnou řeka nemá.
Jenom to žabí zakvákání:
„Je má! Je má! Je má!“

Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje,
kde si starý převozník na námořníka hraje.
V pruhovém trikotu, stařičké pramici,
převáží přes řeku turisty platící.

Na břehu koupaliště, tam obvykle k hnutí není.
Ó jaké šťastné náhody!
Právě dnes tam záchranka pořádá cvičení
v tahání lidí z vody.

Ředitel záchranky tiše se usmívá,
náhle ho něco znejistí.
„To přece součástí cvičení nebývá,“
říká, když mou milou zajistí.

Křísí ji, křísí ji u stánku s Kofolou.
Mrkla! Už zase se hýbá!
Špinavou, odřenou vytáhli mou milou,
ale hlavně je živá!

Málem se změnila v mrtvého motýla,
večer pak řekla mi beze všech vytáček,
že potom, co omdlela po ráně do týla,
děsil ji pod vodou zelený panáček!!!

* * *

Vyšlo v prvním čísle časopisu Neslyšný kočkopes. Viz http://kockopes.tumblr.com/post/64151497731/vyslo-prvni-cislo

Doporučuji to shlédnout, ilustrace tam zveřejněná stojí za to.