|
vidíte ho nebo ne?
 16.10.2013 5 1000(19) 0 |
Dnes se mě moje sestra zeptala, čeho si všimnu na holce jako prvníhou¹. Vznikla z toho docela zajímavá diskuze a opět se potvrdila skutečnost známá všem spisovatelům detektivek – každý svědek vnímá událost jinak.
Kdyby třeba okolo nás prošla hezká holka – sestra by si všimla, jaké měla boty, sestřin přítel, jakou měla postavu, a já, jakou na sobě měla barevnou kombinaci (a jestli to byla jedna z těch kombinací, co se mi líbí). Stejně tak jsem si potvrdil, že moje sestra (stejně jako moje máma) nevidí tvar stanic metra.
Stanice metra v Praze se totiž dají rozdělit do dvou skupin – kulaté a hranaté. Je to dáno způsobem stavby – ty hranaté jsou hloubené (vykope se jáma, vybetonuje stanice, strop se zaháže hlínou) a kulaté jsou ražené (vyrazí se tunely a stanice se staví v nich). Zjednodušeně řečeno – pokud do stanice jedete dlouhým eskalátorovým tunelem, bude mít pravděpodobně stěny kulaté.
Moje sestra tento rozdíl nevidí. Nevidí ho do té míry, že mi nedokázala říct, zda je stanice, kde nastupuje každý den, kulatá, nebo hranatá. A o tom to je. Nemá smysl zakládat časopis o stanicích metra, to vnímá jen ten, koho to zajímá. Stejně tak nemá smysl zakládat další časopis o politice, poezii nebo literatuře. Místo toho je tu Neslyšný kočkopes – napůl kočka, napůl pes, od každého trochu. Nevím o jiném časopise, který by zároveň obsahoval na první pohled tak odlišné věci, jako je báseň a článek o programování.
Ale o tom je život. Holky v úžasnejch botách (jak by řekla moje sestra) chodí raženými stanicemi metra (jak bych řekl spíš já). Jenom každý vnímáme jen tu svou část světa. Schválně, zkuste si vzpomenout, u kolika lidí, co znáte a potkáváte denně, nevíte, jakou mají barvu očí. No bude jich dost. Na to, abyste si všimli barvy očí, totiž musíte k člověku přijít docela blízko a podívat se mu do očí.
Doufám, že pro vás bude Kočkopes zajímavý, že se podíváte do očí i článkům, na něž byste se normálně nepodívali. Třeba pak zahlédnete i tvar stanic metra…
Mikoláš Štrajt, zakladatel
Ad 1 - Jsou to vlasy a šaty. Takže, dámy, pokud mě chcete zaujmout, mějte zrzavé vlasy a černobílé šaty. :D
* * *
Vyšlo jako úvodník prvního čísla časopisu Neslyšný kočkopes. Viz http://kockopes.tumblr.com/post/64151497731/vyslo-prvni-cislo
Kdyby třeba okolo nás prošla hezká holka – sestra by si všimla, jaké měla boty, sestřin přítel, jakou měla postavu, a já, jakou na sobě měla barevnou kombinaci (a jestli to byla jedna z těch kombinací, co se mi líbí). Stejně tak jsem si potvrdil, že moje sestra (stejně jako moje máma) nevidí tvar stanic metra.
Stanice metra v Praze se totiž dají rozdělit do dvou skupin – kulaté a hranaté. Je to dáno způsobem stavby – ty hranaté jsou hloubené (vykope se jáma, vybetonuje stanice, strop se zaháže hlínou) a kulaté jsou ražené (vyrazí se tunely a stanice se staví v nich). Zjednodušeně řečeno – pokud do stanice jedete dlouhým eskalátorovým tunelem, bude mít pravděpodobně stěny kulaté.
Moje sestra tento rozdíl nevidí. Nevidí ho do té míry, že mi nedokázala říct, zda je stanice, kde nastupuje každý den, kulatá, nebo hranatá. A o tom to je. Nemá smysl zakládat časopis o stanicích metra, to vnímá jen ten, koho to zajímá. Stejně tak nemá smysl zakládat další časopis o politice, poezii nebo literatuře. Místo toho je tu Neslyšný kočkopes – napůl kočka, napůl pes, od každého trochu. Nevím o jiném časopise, který by zároveň obsahoval na první pohled tak odlišné věci, jako je báseň a článek o programování.
Ale o tom je život. Holky v úžasnejch botách (jak by řekla moje sestra) chodí raženými stanicemi metra (jak bych řekl spíš já). Jenom každý vnímáme jen tu svou část světa. Schválně, zkuste si vzpomenout, u kolika lidí, co znáte a potkáváte denně, nevíte, jakou mají barvu očí. No bude jich dost. Na to, abyste si všimli barvy očí, totiž musíte k člověku přijít docela blízko a podívat se mu do očí.
Doufám, že pro vás bude Kočkopes zajímavý, že se podíváte do očí i článkům, na něž byste se normálně nepodívali. Třeba pak zahlédnete i tvar stanic metra…
Mikoláš Štrajt, zakladatel
Ad 1 - Jsou to vlasy a šaty. Takže, dámy, pokud mě chcete zaujmout, mějte zrzavé vlasy a černobílé šaty. :D
* * *
Vyšlo jako úvodník prvního čísla časopisu Neslyšný kočkopes. Viz http://kockopes.tumblr.com/post/64151497731/vyslo-prvni-cislo
17.10.2013 - 09:34Hezký. Já zase zjistila, že barvy vnímám jen okrajově a absolutně ne jako nositele informace - to jsou pro mě jen slova. Zjistila jsem to ve chvíli, kdy jsem z roztržitosti do auta načepovala benzín místo nafty a nikdo z mého okolí nechápal - přece každá ta tankovací pistole má jinou barvu!! :)
16.10.2013 - 06:38Jo. Pravda. Vnímáme hlavně to, co nás momentálně zajímá. Přiznávám se bez mučení, že jsem se tvrem stanic metra nikdy nezybývala. Dneska jsem služebně v Praze, tak to skouknu :-). A na Kočkopsa mrknu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tvar stanic metra : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Variace na Vodníka
Předchozí dílo autora : Platonická
