Platonická

Všichni víme, co je to láska platonická,
však kolik z nás Platóna četlo?
Ta jeho kniha* je totiž jen politická
utopie, jak by se dnes řeklo.

Stojíme na ramenou obrů,
to obvykle bývá nám k dobru
jen, ale nevíme jaká je zem,
dokud z nich neslezem.

O chlastu píšu,
přitom nechlastám.
O lásce píšu,
přitom jsem sám.
O cestách píšu,
přitom doma zůstávám,
já zkrátka fantazii mám.

Vybírám, která slova jsou pravá,
když únavou v buse padá ti hlava
ten pohled já mám zkrátka rád,
vidět tě při cestě spát.

Tři hodiny denně, na cestě z Prahy do Prahy,
svůj život tak žiju, na zastávkách dopravy,
Jen pomyslete, kolik toho jsem domyslel v buse,
jen ne tuhle báseň, co teď máte v ruce.

(tu jsem totiž domyslel v Žabce na rohu ulic Dělnická a Komunardů)

* * *

* ta kniha se jmenuje Ústava. Plátón v ní, mimo jiné, doporučuje příslušníkům vládnoucí třídy takovou formu lásky, kterou bychom dnes (právě proto) nazvali Platonickou.