 15.10.2013 1 979(12) 0 |
sedím v koutě
kulaté místnosti
v pravé poledne
uprostřed noci
bílou křídou
černý kreslím sníh
a tuží pak
bílá pera vran
ze dřeva stavím
klenby ocelových bran
bych lahvičkou kyanidu
život dával mrtvým
pak zhaslou sirkou
zapaluji svíce
na hrobech těch
co se teprv rodí
jsem docela ztracen
v místě které znám
s úsměvem na rtech
přec na srdci žal
kulaté místnosti
v pravé poledne
uprostřed noci
bílou křídou
černý kreslím sníh
a tuží pak
bílá pera vran
ze dřeva stavím
klenby ocelových bran
bych lahvičkou kyanidu
život dával mrtvým
pak zhaslou sirkou
zapaluji svíce
na hrobech těch
co se teprv rodí
jsem docela ztracen
v místě které znám
s úsměvem na rtech
přec na srdci žal
15.10.2013 - 21:29Ty absurdity mi příjdou trochu prvoplánové, obzvláště první tři nebo čtyři, ale jinak je to docela líbivé, mě oslovil hlavně poslední řádek, vlastně se v něm trochu zhlížím. Tedy ačkoliv by si to žádalo trochu promyslet, nápad je zajímavý a já pesimistické cosi mám všeobecně rád, takže za mě spokojenost.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pesimistický cosi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Opuštění
Předchozí dílo autora : Pocit
