pesimistický cosi
sedím v koutě
kulaté místnosti
v pravé poledne
uprostřed noci
bílou křídou
černý kreslím sníh
a tuží pak
bílá pera vran
ze dřeva stavím
klenby ocelových bran
bych lahvičkou kyanidu
život dával mrtvým
pak zhaslou sirkou
zapaluji svíce
na hrobech těch
co se teprv rodí
jsem docela ztracen
v místě které znám
s úsměvem na rtech
přec na srdci žal