Alchymisté

Nick seděl u velkého stolu, kde se před ním tyčilo několik plat s kostkovým cukrem. Po své ruce měl nádobu s průzračnou tekutinou, již dávkoval za pomoci pružinové stříkačky vždy po kapce na jednu kostku cukru. Bylo pozdě v noci, dávkoval už od časného večera a i jeho jako mladého člověka brzo začala bolet záda a krk, ale do rána měl ještě spoustu práce. V celé místnosti, jež připomínala velkou koupelnu, kolem něj leželo spoustu baněk, pipet, byret, misek, nálevek, zkumavek, kanystrů a hadiček na přípravu látky, již právě kapal na cukr. Výroba mu šla od ruky, se svými zkušenými kolegy se přes den vždy činili a vyráběly ohromné množství tekutiny. Horší už to bylo s konečnou přípravou dávek.

Když si tenhle statek ve Windsoru v Kalifornii koupil, bylo mu hned jasné, že z něho udělá alchymistické doupě na výrobu Substance. Sehnali všechny chemické prostředky, postavili si profesionální laboratoř, vzal své kamarády a kolegy chemiky a začali vyrábět svůj produkt známý jako Orange Sunshine. Problém ale nastal, když vláda definitivně Substanci zakázala, klasifikovala ji jako drogu první třídy a jakákoliv výroba se stalo protizákonnou. Nick Sand se tedy spolu se svými přáteli stal psancem a hledaným výrobcem drog. Přesto všechno se však lidé dožadovali jeho zázraku více a více. Umělci, hipíci i běžní pouliční drogisti si Orange velmi žádali.

Promnul si oči a pokračoval v dávkování. Jedna kapka, druhá, třetí, nabrat znovu do stříkačky a kapat znovu. Naplnil již stovky kostek cukru a ještě stovky, ne-li tisíce zbývaly. Tenhle problém ho v hlavě trápil více než pronásledování federály. Jak co nejsnadněji dostat produkt mezi lidi, aniž by si musel sám upírat spánek a energii?

Z pokojů, kde na zemi spali jeho spolupracovníci, za ním přišla Sarah. Nesla hrnek kafe a nějaký dopis. Přestal pracovat a v šeru místnosti se na ni bez rozmyšlení nápadně podíval. Nemohl si pomoci, protože ona prostě patřila k ženám, na které chlap musí hledět jako smyslů zbavený.

„Udělala sem ti kafe, abys tady do rána neodpadl. A dej si na chvíli voraz,“ řekla s úsměvem a položila hrnek na stůl. Potom si vrhnula pracovní sukni a obkročmo si mu sedla do klína.

„Dík. Ale když sem dneska na řadě, tak to musím dodělat,“ pravil unaveně a položil ji ruce na boky.

„Na zločince teď teda moc výhružně nevypadáš,“ pošťouchla ho a zasmála se.

„Nemůžu za to, že se ze mě stal zločinec. Jen vyrábím něco, co lidi chtějí…“

„Ale ty peníze co za to dostáváme, ti nevadí.“

„Musím taky z něčeho žít,“ ušklíbl se vesele po dlouhé době.

„Takhle mluví buddhista? Já z tebe chtěla dostat, že to děláš, protože si myslíš, že to je svátost. Svátost, která by lidem měla běžně patřit,“ zkoušela ho stále.

Tahle mladá chemička byla vážně šibalka. Ve dne makala jako divá, syntetizovala Orange jako jedna z nejlepších a v noci ještě měla sílu ho pořádně zrajtovat.

„Měla by patřit všem. Ale zákon říká něco jiného.“

„A když tohle děláme, sme hold zločinci.“ „Jsme…“

„Ale věříš tomu, že děláš správnou věc? I když ostatní říkají, že to tak není?“ přisunula se k němu blíž. Bylo mu jasné, dneska to chce zas.

„Pořád věřím,“ dodal a začal ji sukni víc hrnout nahoru. Už neměl náladu dávkovat jeden cukr za druhým.

„Počkej chvíli. Ještě nalepím známku na dopis pro mamku. Dlouho sem jí nepsala.“

Díval se, jak olizuje známku, jak se její sliny dokonale vpíjejí do papíru a díky nim jí může přilepit na hrubou obálku. Tak jednoduchý výtvor, malá plocha papíru vstřebá tolik tekutiny a pak se lehce přilne na jakýkoliv povrch. Takové prosté věci měl rád, i když zde vyráběl složitosti největšího kalibru.

A pak ho to trklo.

„No jasně. Voda a papír!“ vyhrkl se sebe a podíval se na pružinovou stříkačku.

„Cože?“ nechápala ho Sarah a myslela, že šílí z nedostatku spánku.

„Savý papír!“

„Co se savým papírem? Vždyť sem jenom olízla známku!“

„Ne. Když ponoříme savý papír do Substance, tak máme hned náš výrobek nadávkovaný. Papír nasaje potřebné množství, ten pak vysušíme, nasekáme na dávky a můžeme to dávat ven! Je to jednoduché!“

Zamyslela se, podíval se na cukr za sebou a docvaklo jí to taky.

„Tys na to kápla,“ jásal Nick a hned se celý rozzářil.

„Spíš ty, ty moulo,“ řekla a dala mu pusu.

„To nám ušetří spoustu času i práce. Namočíme, usušíme a distribuujeme! Jednoduché!“

„Takže… teď už máme teda padla,“ zajiskřila očima Sarah a vzala nadávkovanou kostku cukru.

Dali si poslední Orange z kostky. Potom jí hned popadl, vyhrnul jí sukni úplně a přirazil s ní na blízkou linku, kde probíhala hlavní syntéza. Zaryla mu nehty do zad a nechala ho do sebe vniknout tak jako včera i předevčírem. Ušetřili si na sebe spoustu času a museli i patřičně svůj objev oslavit.

Bylo jim jedno, že jim federálové nedají pokoj a oni se před nimi budou muset ukrývat dalších dvacet let. Bylo jim jedno, že Nicka nakonec chytnou a on si odsedí šest let. Bylo jim jedno, že za celou dobu své práce vyrobí okolo čtvrt miliardy dávek. V to co dělali, věřili a nikdo toho nelitovali.