přidáno 09.10.2013
hodnoceno 6
čteno 894(17)
posláno 0
Jsem někde v dálce,jako list ze stromu.
Ztrácím jas?
Bojím se už dotknout,tak jak toužím...už rozbíjím cosi v nás?
Třeba mě voda někam k Tobě s časem potichu připlaví.
A pak se dotkneme nenáhodně a zmizí všechno leptavý.
Poplujeme spolu do zátoky,kde nevezme nás sobě proud.
Možná...že potrvá to roky,však budeme se smět obejmout.
přidáno 12.10.2013 - 05:26
krásná
přidáno 11.10.2013 - 09:15
pekná je, úprimná
přidáno 10.10.2013 - 21:32
líbí
přidáno 10.10.2013 - 08:56
Je to takové hezky poklidné a uvolňujcí. Jako ležet jen na vodě a nechat všechny starosti odplynout někam pryč.
přidáno 09.10.2013 - 10:18
zajímavé líbí
přidáno 09.10.2013 - 09:00
moc krásně ta básnička plyne, dvakrát jsem ji přečetla nic mě nezastavilo, je v ní cítit cit pro rytmus a úplně hmatatelná melancholie. Plyne jako ta voda a vytváří i příjemné obrazy, no naděje umírá poslední, tak snad vás proud nerozdělí...musela jsem ji přečíst znovu, fakt nádherná

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
JAKO LISTY NA HLADINĚ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : UTONUTÍ
Předchozí dílo autora : VAKUUM

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming