přidáno 15.10.2013
hodnoceno 2
čteno 1010(7)
posláno 0
Noci,naplněněné slzami,rozdrcenými na zrcadle.
A vítr vane prázdným pokojem.
Život se odtud vystěhoval,ale zapomněl tu zbytky...
Když se mě zeptáte,budu lhát?
Mám už strach z pravdy?

Není žádné pouto mezi slovem a činem.

Od bohů jsem sestoupal dolů v tmavé noci.

Plazím se ven...vidím se v zrcadle...
Mrtvý,bez krve...napůl shnilý.
Spatřuji jen slzavé údolí duše.

Cizího srdce jsem se nedotknul,smíchu se nedočkal.
Mé myšlenky se hrabou ve špíně,ale mé ruce i přesto zůstávají čisté.

Chci mlčet,sám v sobě.
Budu němý zvuk,slza...obličej.
přidáno 15.10.2013 - 21:02
padl na mě chlad
přidáno 15.10.2013 - 15:20
Krásná.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
UTONUTÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : HLAVOU DO ZDI
Předchozí dílo autora : JAKO LISTY NA HLADINĚ

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
kmotrov řekl o Yana :
Ve své tvorbě se umí se obrátit naruby (tak, že to co je uvnitř, je vidět zvenčí) až to vyrazí dech. Je věčnou dívkou a věčnou mámou, byla taková vždy a na vždy taková zůstane.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming