Něco mi říká, že se opět blíží mé období depresí... :( A co se týče opakování, je to figura, umístěná v textu úmyslně.
30.09.2013 9 1105(25) 0 |
Přehluš pocit,
že nikam nepatříš,
za slzy děkuj
vypsaným řádkům,
krvácej za migrény,
odlož sny,
stejně v srdci cítíš,
že nikam nepatříš.
Náhle znovu v srdci chlad,
v hrstech prach,
bílé stíny v černém světle
hledají cestu půlnocí.
Zas ten pocit prázdna,
ledový dotek slunce,
pocit, který přetrvá,
stále budeš jiná,
krčit se v koutě,
víš, že nikam nepatříš!
že nikam nepatříš,
za slzy děkuj
vypsaným řádkům,
krvácej za migrény,
odlož sny,
stejně v srdci cítíš,
že nikam nepatříš.
Náhle znovu v srdci chlad,
v hrstech prach,
bílé stíny v černém světle
hledají cestu půlnocí.
Zas ten pocit prázdna,
ledový dotek slunce,
pocit, který přetrvá,
stále budeš jiná,
krčit se v koutě,
víš, že nikam nepatříš!
01.10.2013 - 11:24
Určitě patříš. I když ten pocit chápu. Někdy si říkám, proč se o všechno snažit, když to třeba nikdo nechce. Ale pak přijde rozum a tyhle blbosti mi z hlavy vyžene :-). Bude dobře.
30.09.2013 - 23:02
Krásná báseň, i když musím souhlasit s Makynou. Všichni někam patříme. Sice nám to někdy tak nemusí přijít, ale vždycky na světě existuje někdo, kdo tu pro nás bude. ;-)
30.09.2013 - 21:43
Moc hezky napsané. Je v tom hodně silných pocitů. Krásná slovní spojení. Líbí se mi velice.
30.09.2013 - 20:59
Přála bych ti více takových lidí. Sice jich mám též hrstku. Tři, čtyři. Ale vážím si rodiny. Byť to skřípe a všichni se nervujeme v jednom domě, miluji je jako nic na světě. Bolest a starosti lidi stmelí. I bolest dává lidem sílu a cesty, možnosti a naděje. Takhle to člověk musí brát. Bude dobře, a ty to víš! :)
30.09.2013 - 20:56
Makyna: Děkuji za komentář, také mě ta báseň maličko bolí. Stále hledám své místo. A jednou snad i najdu, ale zrovna teď ho najít nedokážu... :( A jediný člověk, u kterého mám ten pocit, je na 14 dní daleko. :(
30.09.2013 - 20:53
Jinak celkem dobře psané dílo. Trošku mě bolí. Je to lež. Každý někam patříme. Ať už do rodiny, tak do skupiny, tak k těm živým tvorům, co myslí a mají možnosti. Každý si tvoří to své. Záleží jistě i na životu a náhodách a je pravda, že když má člověk depresi nevidí nic a nikoho. Občas se cítím podobně. Ale i sebevětší pesimista má své místo, tomu věř :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nikam nepatříš : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : V krabicích
Předchozí dílo autora : Odsouzení V: Odražení útoku