Něco mi říká, že se opět blíží mé období depresí... :( A co se týče opakování, je to figura, umístěná v textu úmyslně.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Přehluš pocit,
že nikam nepatříš,
za slzy děkuj
vypsaným řádkům,
krvácej za migrény,
odlož sny,
stejně v srdci cítíš,
že nikam nepatříš.
Náhle znovu v srdci chlad,
v hrstech prach,
bílé stíny v černém světle
hledají cestu půlnocí.
Zas ten pocit prázdna,
ledový dotek slunce,
pocit, který přetrvá,
stále budeš jiná,
krčit se v koutě,
víš, že nikam nepatříš!
že nikam nepatříš,
za slzy děkuj
vypsaným řádkům,
krvácej za migrény,
odlož sny,
stejně v srdci cítíš,
že nikam nepatříš.
Náhle znovu v srdci chlad,
v hrstech prach,
bílé stíny v černém světle
hledají cestu půlnocí.
Zas ten pocit prázdna,
ledový dotek slunce,
pocit, který přetrvá,
stále budeš jiná,
krčit se v koutě,
víš, že nikam nepatříš!

Určitě patříš. I když ten pocit chápu. Někdy si říkám, proč se o všechno snažit, když to třeba nikdo nechce. Ale pak přijde rozum a tyhle blbosti mi z hlavy vyžene :-). Bude dobře.

Krásná báseň, i když musím souhlasit s Makynou. Všichni někam patříme. Sice nám to někdy tak nemusí přijít, ale vždycky na světě existuje někdo, kdo tu pro nás bude. ;-)

Moc hezky napsané. Je v tom hodně silných pocitů. Krásná slovní spojení. Líbí se mi velice.

Přála bych ti více takových lidí. Sice jich mám též hrstku. Tři, čtyři. Ale vážím si rodiny. Byť to skřípe a všichni se nervujeme v jednom domě, miluji je jako nic na světě. Bolest a starosti lidi stmelí. I bolest dává lidem sílu a cesty, možnosti a naděje. Takhle to člověk musí brát. Bude dobře, a ty to víš! :)

Makyna: Děkuji za komentář, také mě ta báseň maličko bolí. Stále hledám své místo. A jednou snad i najdu, ale zrovna teď ho najít nedokážu... :( A jediný člověk, u kterého mám ten pocit, je na 14 dní daleko. :(

Jinak celkem dobře psané dílo. Trošku mě bolí. Je to lež. Každý někam patříme. Ať už do rodiny, tak do skupiny, tak k těm živým tvorům, co myslí a mají možnosti. Každý si tvoří to své. Záleží jistě i na životu a náhodách a je pravda, že když má člověk depresi nevidí nic a nikoho. Občas se cítím podobně. Ale i sebevětší pesimista má své místo, tomu věř :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nikam nepatříš : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : V krabicích
Předchozí dílo autora : Odsouzení V: Odražení útoku
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
samiVdavu řekl o Umouněnka :Slečna s šikovnou prací s jazykem a organizátorskými schopnostmi. Pořádá své literární večery a ráda se účastní literárních čtení. Naživo velmi příjemná osoba.