 29.09.2013 3 968(9) 0 |
Nevěřím velkým slovům pro jejich malost,
vždyt jenom pozér miluje dokonalost.
Vesmír je rozbitý.
Hvězda,na které si ty,nesvítí.....
Stromy se chytají za ruce,když prší.
Zadržují pláč,našich smutných duší.
K ránu slýchám ještě ozvěny smíchu,v hlase....
Povídám si s deštěm v rozsypaném čase....
Jen jsme se dotkli,než ozvala se Siréna....lidským hlasem.
A vyhlásila všem,válku s časem.
vždyt jenom pozér miluje dokonalost.
Vesmír je rozbitý.
Hvězda,na které si ty,nesvítí.....
Stromy se chytají za ruce,když prší.
Zadržují pláč,našich smutných duší.
K ránu slýchám ještě ozvěny smíchu,v hlase....
Povídám si s deštěm v rozsypaném čase....
Jen jsme se dotkli,než ozvala se Siréna....lidským hlasem.
A vyhlásila všem,válku s časem.
16.11.2014 - 17:47
ČAS V OKAMŽIKU : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : VAKUUM
Předchozí dílo autora : ROBOTIKA
