ČAS V OKAMŽIKU
Nevěřím velkým slovům pro jejich malost,
vždyt jenom pozér miluje dokonalost.
Vesmír je rozbitý.
Hvězda,na které si ty,nesvítí.....
Stromy se chytají za ruce,když prší.
Zadržují pláč,našich smutných duší.
K ránu slýchám ještě ozvěny smíchu,v hlase....
Povídám si s deštěm v rozsypaném čase....
Jen jsme se dotkli,než ozvala se Siréna....lidským hlasem.
A vyhlásila všem,válku s časem.