 12.09.2013 0 879(10) 0 |
Je noc
a já už se ptám, kdy skončí,
černé stíny mě nabádají vstát,
s krátkou krvavou košilí
hledím do bludiště noci
a vítr mě nutí mocné aróma sát...
Tmavé kadeře vlají v tmách,
zakryjí obličej,
umlčí hlas,
drátěná vřetena pak úzce stáhnou můj pas.
A právě včas,
už půlnoc běží...
A vůně všech mých červánků,
v podhradí, v komoře, na věži.
Ach kruci!
Jsem jak v kleci!!!
Ty spáry proradné...
Ať se ztratí jedna do jedné.
O....
Jaké blaho mi o ústa cinklo
a jaké hladno mi v nitru břinklo.
Snad chuť..
Ne touha..
Hmmm...jsou to jen klamstva pouhá?
Ano..
Jsou ať řetězy mě pevně střeží,
ať mě na uzdě jak draka drží,
já tu budu se zaťatými zuby stát
a jen jediné si přát...
Více krve neprolít a nevysát.
Vzdát se teplé večeře,
ikdyž se sama ke mně ponese.
Svou pevnou vůli v merku mít
a více krve neprolít?
Ale mnoha je tak málo
a stejně tak i naopak,
v hlavě zurčí místo pro rozpak.
Ne nesmím párat, mordovat a drápat..
Toho všeho mám se zdráhat.
Ale...
Chce se mi vůbec zdráhat?
a já už se ptám, kdy skončí,
černé stíny mě nabádají vstát,
s krátkou krvavou košilí
hledím do bludiště noci
a vítr mě nutí mocné aróma sát...
Tmavé kadeře vlají v tmách,
zakryjí obličej,
umlčí hlas,
drátěná vřetena pak úzce stáhnou můj pas.
A právě včas,
už půlnoc běží...
A vůně všech mých červánků,
v podhradí, v komoře, na věži.
Ach kruci!
Jsem jak v kleci!!!
Ty spáry proradné...
Ať se ztratí jedna do jedné.
O....
Jaké blaho mi o ústa cinklo
a jaké hladno mi v nitru břinklo.
Snad chuť..
Ne touha..
Hmmm...jsou to jen klamstva pouhá?
Ano..
Jsou ať řetězy mě pevně střeží,
ať mě na uzdě jak draka drží,
já tu budu se zaťatými zuby stát
a jen jediné si přát...
Více krve neprolít a nevysát.
Vzdát se teplé večeře,
ikdyž se sama ke mně ponese.
Svou pevnou vůli v merku mít
a více krve neprolít?
Ale mnoha je tak málo
a stejně tak i naopak,
v hlavě zurčí místo pro rozpak.
Ne nesmím párat, mordovat a drápat..
Toho všeho mám se zdráhat.
Ale...
Chce se mi vůbec zdráhat?
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Spověď upířího neštěstí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Příběh Mary
Předchozí dílo autora : Čekání na svítání
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
matlimb [16], luciferrus [12], barcuska [11], naivka [8]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
