 08.09.2013 4 1072(9) 0 |
Mlha se vlní,
stromy šumí,
obloha z inkoustu
na ně mluví.
Tiše a tiše,
ať nevzbudí se les,
krajina ulehlá ke spánku,
ospalá, vylidněná ves.
Tráva vysoká,
co pod stromovím se vleče,
tam sedí celá v polospánku,
zamyšlené děvče.
V kleče se postavila,
věneček co z kvítí si uvila,
právě ted háže po hladině jezera.
A malinovými rty,
osměleně se ptá:
,,Kde jsi lásko má,
kam si mi jen zmizela?"
Do dáli hledí,
a ví, jak je jí vzdálený,
ten, koho v srdci nosí,
i ten věneček uvitý.
Dlaněmi bílými do vlasů si sahá,
ptá se sama sebe,
jak je pro něj drahá.
A odpovědi
ani na dně vody,
není, není a stále není.
A tak otrhává sedmikrasou paní,
v rukách svírá srdce
a též lásku ve svých dlaních
a jak moc dobře ví, nikdy nezapomene na ni,
ulehne si do trávy a čeká na svítání....
stromy šumí,
obloha z inkoustu
na ně mluví.
Tiše a tiše,
ať nevzbudí se les,
krajina ulehlá ke spánku,
ospalá, vylidněná ves.
Tráva vysoká,
co pod stromovím se vleče,
tam sedí celá v polospánku,
zamyšlené děvče.
V kleče se postavila,
věneček co z kvítí si uvila,
právě ted háže po hladině jezera.
A malinovými rty,
osměleně se ptá:
,,Kde jsi lásko má,
kam si mi jen zmizela?"
Do dáli hledí,
a ví, jak je jí vzdálený,
ten, koho v srdci nosí,
i ten věneček uvitý.
Dlaněmi bílými do vlasů si sahá,
ptá se sama sebe,
jak je pro něj drahá.
A odpovědi
ani na dně vody,
není, není a stále není.
A tak otrhává sedmikrasou paní,
v rukách svírá srdce
a též lásku ve svých dlaních
a jak moc dobře ví, nikdy nezapomene na ni,
ulehne si do trávy a čeká na svítání....
13.09.2013 - 17:06Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Čekání na svítání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Spověď upířího neštěstí
Předchozí dílo autora : Je jedno když.....
