O Náboženské společnosti půdce Eusebia

1. Úvod

Toto bude vyprávění o šíleném jazykovědci Filomenu Cizím, který v době totality založil tajnou náboženskou organizaci eusebiánů, již pod krycím jménem Eusebius vedl a zavinil její rozpad, načež si sám vzal život. Bude také vyprávět o staré eusebiánštině, jazyku, který vznikl z poznámek eusebiánů, zachoval se a je dodnes spravován hnutím neoeusebiánů. A nakonec se bude stručně věnovat osudům Eusebiova syna Nikoly Cizího.

Text je psaný eichlerskou češtinou a vyskytují se v něm i méně obvyklé jazykové jevy. Jejich vysvětlení lze nalézt v dodatku E ke scénářům seriálu Ester Krejčí, nebo se je na požádání pokusím vysvětlit.



2. Filomen Cizí

Filomen Cizí se narodil roku 1930 Theodorovi a Jenovefě Cizím. Odmala tíhl k lingvistice a filozofii, a tak se stal jazykovědcem. Jeho sousedé ho ovšem rádi neměli. Jazyk považovali za obyčejnou, všední věc jako třeba vzduch a nechápali, jak se jím může někdo zabývat, a dokonce se tím živit. Považovali ho za blázna a příživníka. On se s nimi proto nestýkal a žil se svým partnerem Dobromilou Cizí víceméně samotářským způsobem života. Měl s ní syna, Nikolu Cizího, který byl vždy jeho věrným zastáncem a často ho sledoval při práci.



3. Náboženská společnost půdce Eusebia

Filomen Cizí nikdy neměl mnoho přátel. Krátce před svými padesátými narozeninami je však pozval k sobě a prozradil jim svůj úmysl založit nové náboženství - takové, jehož vyznavači by uctívali jazyk jako nejvyšší hodnotu, zabývali se jím z hlubokého přesvědčení, modlili by se k němu a "zvelebovali by jej k potěše ducha i ucha".

Na námitku, že strana[1] by něco takového nepovolila, odpověděl Filomen Cizí, že jeho náboženská společnost bude působit v utajení.

{[1] Komunistická strana Československa}

V prosinci 1980 řekl Filomen Cizí svým přátelům mimo jiné zhruba toto:

Lidé se snaží dosáhnout porozumění, ale nevhodnými prostředky. Existují totiž dvě různá porozumění. Jednoho může být dosaženo jazykem, ale je vždy relativní. To druhé bylo dosud lidem skryto; může být i absolutní, ale lze ho dosáhnout jen čistým rozumem.

Abychom získali čisté absolutní porozumění, musíme jej nejprve očistit od nánosu toho relativního; toho dosáhneme tím, že budeme stávající porozumění soustavně relativizovat; relativní porozumění tak odrelativizujeme a zůstane jen to absolutní, které již relativizovat nepůjde.

V tom může být opět užitečný jazyk. Každý člověk, který se kdy naučil mluvit, je schopen se jazykem zabývat, hrát si s ním a uzpůsobovat si jej svým potřebám, a to je ten nejlepší způsob relativizace relativního porozumění.

Vznikla tak Náboženská společnost půdce Eusebia (NSPE). Zpráva o jejím založení se tajně roznesla po fakultě, kde Filomen Cizí přednášel, i mimo ni.

Organizační struktura NSPE byla jednoduchá: Řadové věřící byly podřízeny piskukovi[2], který organizoval jejich tajná setkání. Piskuk pak byl přímo podřízen půdci[3] Eusebiovi, nejvyššímu nadřízenému, který neměl v NSPE žádné povinnosti, ale o jeho nařízeních se nediskutovalo a musela být beze zbytku vyplněna. Všichni dohromady se pak nazývali eusebiáni.

{[2] Původ slova "piskuk" není spolehlivě znám, ale existují spekulace, že vzniklo ze slov biskup a poskok.
[3] Slovo půdce zřejmě původně pocházelo ze slova vůdce. Když však půdce Eusebius vyhlásil novou eusebiánštinu, vydal prohlášení, že slovo půdce pochází z eusebiánského slova pít, které znamená "být". Slovo půdce by se tedy dalo volně přeložit jako "Ten, kdo jest."}

Do NSPE postupně přibývali členové. Každá nová věřící se musela vzdát svého občanského jména a kvůli utajení si zvolit jméno krycí. Sám Filomen Cizí vystupoval pod jménem Eusebius, jeho syn Nikola Cizí pod jménem Nikola a Antonín Eichler, pozdější prezident EDDR, pod jménem Cyril.



4. Činnost NSPE

Podstatou činnosti Náboženské společnosti půdce Eusebia se na řadu let stala pravidelná (časem, ne místem) setkání věřících, na nichž si hrály se slovy, různými způsoby měnily jejich tvary a snažily se dosáhnout "absolutního porozumění".

Zpočátku komolení podléhala všechna česká slova kromě krycích jmen věřících, později se ještě upustilo od komolení světských jmen a velmi krátkých slov. Už v počátcích se také eusebiáni dohodli, že nebudou používat písmeno ř, a nejčastěji jej nahrazovali písmeny ž a š.

Z iniciativy Cyrila věřící začaly zkomolená slova zapisovat a uchovávat. Z těchto poznámek později vznikla stará eusebiánština.



5. Pád půdce Eusebia

Půdce Eusebius se nikdy neúčastnil běžných schůzí. (Zastupoval jej piskuk.) Možná chtěl vyvolat dojem, že je cosi jako Bůh a zjevuje se, jen když chce; možná se obával odhalení a trestního stíhání; ale spíše prostě jen nerad spolupracoval a chtěl vše dělat sám. Když se doslechl o tom, že eusebiáni si dělají poznámky,začal si je po schůzích prohlížet a vypadal, že z nich má radost. Nelenil a začal pracovat na něčem novém. Neřekl to nikomu (kromě Nikoly), dokud nebylo pozdě.

Tím novým projektem byl jazyk. (Překvapivě.) Půdce Eusebius dal dohromady podivuhodné gramatické konstrukce, které vymyslel, s různě zkomolenými slovy. Tak vznikla nová eusebiánština.

Roku 1984 půdce Eusebius vyhlásil, že věřící si už na setkáních nebudou jen tak hrát se slovy, ale budou se povinně učit jeho novou sofistikovanou "eusebiánštinu".

Toho roku odešla většina členů. Piskukem se stal Nikola a zůstalo jen několik řadových věřících, které se učily novou eusebiánštinu, ale časem to všechny vzdaly a NSPE se zcela rozpadla.

Není přesně známo, co půdce Eusebius udělal, když se o tom dozvěděl. Později však byl nalezen mrtev a všechny materiály o nové eusebiánštině byly zničeny. Podle výsledků vyšetřování šlo o sebevraždu.



6. O nové eusebiánštině

Nikola Cizí Eusebiovu gramatiku znal, ale respektoval poslední přání své dády projevené zničením písemných podkladů a o nově eusebiánštině toho prozradil velmi málo. Ostatní věřící, které s ní přišly do styku, se k ní už nehlásí nebo si z ní skoro nic nepamatují.

Nová eusebiánština měla mnoho vzorů podstatných jmen a sloves. Zahrnovala přechodník budoucí, dvojné, trojné a čtverné číslo a nové gramatické rody - vedle pohlaví a životnosti se rozlišovalo rodem i náboženské přesvědčení.



7. O staré eusebiánštině a neoeusebiánech

Poznámky eusebiánů však zůstaly zachovány a Nikola Cizí je (původně pro vlastní potřebu) shromáždil a uspořádal do uceleného jazyka, který nazval starou eusebiánštinou. Ve staré eusebiánštině se klade důraz na to, aby se přeložená slova rýmovala se svými českými protějšky, takže lze tímto způsobem snadno překládat básně. Tam, kde ke slovům existovalo mnoho alternativních tvarů, vybral Nikola Cizí jen jeden, nebo dva, aby byl jazyk lépe použitelný. Doplnil také řadu chybějících slov. Namísto ř je ve staré eusebiánštině několik hlásek, které se v češtině vyskytují zřídka či vůbec (dž, dz, th, dh). Pozornost často poutají číslovky: jinma, ďfa, dži, ždiži, mět, čist, šikum, ušum, mifět, mišet atd.

Roku 1991 pak Nikola Cizí publikoval Slovník česko-eusebiánský a eusebiánsko-český, malou, ale tlustou knihu s fialovým přebalem.

Stará eusebiánština vyvolala pozitivní ohlas u několika nadšenců, kteří se rozhodli obnovit původní podobu Eusebiovy církve, ale na poněkud demokratičtější bázi. Tito lidé (bylo jich kolem deseti a připojil se k nim i Nikola Cizí) se nazvali neoeusebiány a dodnes se starají o modernizaci staré eusebiánštiny a její rozšiřování o nová slova.



8. O Nikolovi Cizím a Nikole Cizí

Tím končí příběh Náboženské společnosti půdce Eusebia a staré eusebiánštiny. Život však pokračuje a ani osobní život Nikoly Cizího nebyl nezajímavý.

V roce 1989 se na vysoké škole seznámil s Nikolou Kubíčkovou. Zdálo se mu, že v ní spatřil krásnější obraz sama sebe, a jí se zdálo, že spatřila krásnější obraz sebe samé v něm. Oba měli stejně hnědé vlasy i oči a byli zhruba stejně vysocí. Jí bylo 23 let, jemu 22.

Od té doby bývali často spolu. Začali nosit stejné oblečení (kromě spodního prádla) a boty (až na velikost - on měl trochu větší nohu), což se v tehdejší době nesetkalo s pochopením, ale pro ně bylo hlavní vyjádřit, co k sobě cítí.

"Piluji tě," vyznal jí Nikola Cizí lásku v eusebiánštině a ona se tomu smála. Jemu to však nevadilo, protože to nebyl smích škodolibý či ponižující, ale projev příjemného uvolnění. Nikola Kubíčková se staré eusebiánštině učila rychle a ráda a stále se přitom smála, neboť byla šťastná. Přestěhovala se k němu a po nějaké době soužití ve společné domácnosti, kdy už si byli jistí, že k sobě patří, uzavřeli sňatek. Nikola Kubíčková přitom přejala příjmení svého nastávajícího chotě, takže od té doby se jmenovala Nikola Cizí, stejně jako on.

I jako choť s chotí se měli stále rádi, a tak když Nikola Cizí zatoužila po dítěti, prožila devět měsíců těhotenství a 1. února 1991 se jim narodila dvojčata - dcera a syn. Dceři dala její dáda-žena jméno Norma, synovi dala jeho dáda-muž jméno Izidor.

Při výchově dětí se střídali. Každý z nich je však vychovával trochu jinak, neboť jakkoliv si byli Nikola a Nikola Cizí vzhledově podobní, duševně se lišili. Možná právě proto se ale měli rádi a byli spolu šťastní. Kde on selhával, ona mu poradila, a kde ona tápala, on jí pomohl. Respektovali se, snažili se naslouchat si a porozumět jeden druhému, a i když to nešlo, tolerovali se.

Mezi sousedy však byli dlouhodobě neoblíbení. Sousedé v nich viděli blázny a úchyly, byli na ně oškliví a dávali jim za vinu všechno možné, dokonce i špatné počasí. Roku 1994 se proto Nikola a Nikola Cizí rozhodli emigrovat do Eichlerské dopravně demokratické republiky, která se právě rozvíjela. Spolu absolvovali půlroční imigrační kurz, složili zkoušky a získali eichlerské občanství. Nikola Cizí se stal úředníkem Ministerstva lingvistiky EDDR, kde se podílel na reformách eichlerské češtiny. Nikola Cizí později nastoupila do mateřské školky jako učitel, protože po takové práci toužila a vysoká mzda pro ni nebyla prioritou. Jejich děti Izidor a Norma Cizí se pak staly studenty gymnázia Podolí II, ale o tom už vypráví jiný příběh.



O franci Fedorovi

Jako ukázka staré eusebiánštiny je zde uveden překlad básně "O princi Fedorovi":

Kávno tu pily gusté bobry,
pesekmenné semdlené chlory.
Oslové tu ďfěma poutili snědy,
ocet grál dědoval, měl ždiži cely.

Na své rostlé lodě ladu
dal ztiknout hoblému kradu.
Na Nozdrém gotci, kde tlí noztšín,
pofčtal z plína Nozdrokradu zin.

Páčil si stašků, jejich doubrosti,
cězdokotelům nasmouchal dosti;
grál fšak jinmou k jeho vísosti
kvál mít loď jeho odmiností.

Pak snědem na Polsko pil klezen Fedor
tím proudníkem temtým pud klasivy chlor.
V cězdě pil krámen, vyplout se mu nešlo,
k toubravní mekodě tam v leže došlo.

Chlemtali france, džbadně nejspíš,
naknexli jenom s těchličím pšíš,
afšak franc bžešil včílodě slíž,
s krchů sesnoubil pud chlory níž.

Našel si děvku, jež pila svlečná,
rostlá a všímá, mikdy fšak myšná;
v Pudchloží Fedor s děvkou sťapně tlel,
než žas jejich usudu nadešel.


Rodokmen

Theodor C. + Jenovefa C.

           │

           │

         Filomen C. + Dobromila C.

                    │

                    │

                  Nikola C. + Nikola C.

                            │

                    ┌───────┴────┐

                  Izidor C.    Norma C.

Použité zkratky:
C. = Cizí