Historie let 00 a 01

Předmluva

Následující text jsem napsal/a již velmi dávno (někdy v letech 2002-2008). Týká se Eichlerské dopravně demokratické republiky, ale v podstatě je to jeden nesmysl za druhým; když jsem si jej přečetl/a nyní, hrozně jsem se smál/a, a to je také asi jeho jediný užitečný účel.

Berte jej, prosím, jako produkt mé tehdejší dětské fanfazie (podezřele připomínající Tamaru Janů) lehce inspirovaný EDDR, ale zatížený naprostou neznalostí.



Historie roku 00 eich. l.

Dne 1. ledna 00 eich. l. byl státní svátek, ale již 2. ledna se zaměstnanci sešli opět dle pracovní smlouvy v továrnách. Okamžitě ráno bylo všem zaměstnancům oznámeno, že odborová organizace vyhlašuje časově neomezenou stávku. Zaměstnanci přehradili vjezd do areálu svými automobily a obsadili všechny budovy, kromě budovy vedení podniku. Když se jim podařilo zničit automobily vedení podniku, část vedení se oběsila a zbytek se rozběhnul po okolí. Několik z nich doběhlo až do Autic, kde se usídlili v hlavním sídle Autony Autice, a. s., a návrat do Automobilní Osady odmítali.

Zásobování továren bylo zajištěno stejně jako dříve, jen nákladní automobily zajížděly do Automobilní Osady místo do továren. Zásobování platil stát jako základní zásobování pro Automobilní Osadu. Stávka trvala mnoho dalších měsíců a panu Eichlerovi došlo oznámení o úmrtí jeho otce. Opustil tedy na několik týdnů továrny a převzal dědictví (rodinný dům a velmi mnoho peněz). Při přebírání rodinného domu, kde strávil své dětství, objevil dopis adresovaný svému otci. Jako dědic dopis otevřel a zjistil, že ústřední správa silnic a dálnic požaduje jeho pozemek, na kterém stojí rodinný dům. Hodlá pozemek využít pro stavbu nové dálnice.

Legislativa v té době neumožňovala vyvlastnění, a tak začal pan Eichler se státem veřejně vyjednávat. Eichler nabídl bezplatný převod pozemku i domu za podmínky, že v okolí Automobilní Osady vznikne nová svrchovaná republika. Stát překvapivě souhlasil, protože nechtěl zřizovat v Automobilní Osadě slíbený volební obvod. Vznikl tak nový stát, který získal umělé astronomické hranice a zahrnoval okolí Automobilní Osady včetně Autic. Tímto územím však procházela dálnice a bylo dohodnuto, že po následujících 99 let se bude provoz na dálnici řídit v Eichlersku zahraničními zákony a bude na něj dohlížet zahraniční policie. Při podepisování příslušné mezinárodní smlouvy však došlo k chybě úředníků a příslušný stav byl zaručen jen na 9 let (ve smlouvě chyběla jedna devítka).

Až se podařilo vše dojednat, vrátil se pan Eichler do továren a přednesl k bývalým zaměstnancům následující projev:

Vážení zaměstnanci, vážené zaměstnankyně,

náš kapitalistický zaměstnavatel nás nutil každý den dojíždět do práce desítky kilometrů po nevyhovujících a neudržovaných pozemních komunikacích neekologickými a nebezpečnými dopravními prostředky a neplatil nám více, než kolik jsme nezbytně potřebovali. Proto jsme vyhlásili stávku. Naši zaměstnavatelé se ale svých automobilů odmítli vzdát i za cenu zániku závodů a života mnoha našich spolupracujících. Stalo se, že nám automobily zničily život a mnozí z nás také pod jejich koly nebo uvnitř nich zahynuli.

Jistě se ptáte, co s tím můžeme dělat. V současném stavu nemůžeme žít věčně. Vedení společnosti zmizelo a firma přestala fungovat. Výroba se zastavila. Máme ovšem jedinečnou možnost na těchto místech vybudovat nové město. Město bez automobilů. Musíme ukázat našim dětem, že i bez automobilů se dá žít a právě o to se pokusíme. (Sálem se rozezněl potlesk.)

Z měst, odkud pocházíte, jistě znáte veřejnou hromadnou dopravu. Ta je bezpečná a spolehlivá. Přesto na ní lze mnoho vylepšit. Pro blaho všech obyvatel této oblasti použiji vlastní finanční prostředky na bytovou a dopravní výstavbu a další projekty.

Od vás očekávám pomoc a spolupráci při budování města a státu.

Děkuji.

Většina bývalých zaměstnanců byla spokojena a tito zaměstnanci později přesvědčili i své rodiny, aby se sem přestěhovaly. S novým státem a novou politikou všichni souhlasili, jen několik set nespokojených bývalých zaměstnanců stát opustilo a šlo hledat práci jinam. K původním přibližně čtrnácti tisícům zaměstnanců příbylo asi pětatřicet tisíc jejich rodinných příslušníků a přibližně dalších patnáct tisíc nových obyvatel, kteří se sem dobrovolně přistěhovali. Většina z nich prodala své původní nemovitosti a získanými penězi přispěla na bytovou výstavbu v Eichlersku.

DDr. ing. dop. Antonín Bernard Cyril Doprava Eichler dosud bydlel v budovách továren a rozhodl se, že by si podobně jako asi čtyřiašedesát tisíc ostatních obyvatel Eicherska měl postavit vlastní dům. Vzhledem k tomu, že se stal prvním prezidentem Eicherské dopravně demokratické republiky, zahájil rovnou stavbu prezidentského sídla a po dostavbě jej dne 31. prosince 00 pojmenoval dům Domů. Při té příležitosti na počest tohoto domu přejmenoval Automobilní Osadu na Dům s platností od 0:00 dne 1. ledna 01 a vyhlásil ji za hlavní město Eichlerské dopravně demokratické republiky.

Dějiny města jménem Dům roku 01 eich. l.

Pan prezident Eichler zahájil stavbu první železniční tratě v Eichlersku. Stavba začala v zahraničí ve Východním Městě Republiky, kde byla na místním nádraží postavena nová kolej, přezdívaná později "eichlerská". Odsud vedla dvoukolejná neelektrifikovaná trať stejnou trasou jako původní betonová přístupová cesta, která byla při stavbě trati vytrhána a zničena. Nákladní automobily, které dosud zásobovaly Dům potravinami a balenou vodou jezdily v průběhu stavby pouze mezi stavbou a Domem, přičemž po jedné z kolejí jezdil kyvadlově vlak z Východního Města Republiky, který přivážel zásoby na stavbu. Tehdy bylo rozhodnuto, že železnice v Eichlersku bude mít standardní rozchod 1435 mm, ale její průjezdný profil bude mít výšku i šířku 6 metrů, pouze půl metru nad nejvyšším bodem kolejnice zůstala šířka průjezdného profilu 2,8 metru. Vagony pro přepravu osob jsou upraveny tak, aby schůdky začínaly nejvýše půl metru nad kolejnicí. Průjezdná část nástupiště musí být zbarvena oranžově. Na takovou část nástupiště je dovolen vstup teprve po zastavení nebo přistavení vlaku. Na eichlerské straně státní hranice pak vznikla železniční stanice Východní hranice, kde probíhá celní odbavení vlaků. Trať pokračovala rovně až před tovární haly bývalých továren, odkud vedla na nové tříkolejné hlavní nádraží.

Pan prezident Eichler vyhlásil, že obyvatelé se mají sdružit do skupin a na území Eicherska si postavit a pojmenovat vlastní osady. Bylo založeno 37 osad s průměrným počtem asi 300 rodin na osadu. Povinností každé osady bylo vybudovat si vlastní náves a do černého kamene bílými písmem napsat název osady. V první fázi vzniklo následujících 14 osad: Podolí, Starý Dům, Moravany, Hřbitov nad Domem, Černé Hory, Lžícov pod Černými Horami, Zličín pod Černými Horami, Velké Obřany, Královské Vinohrady, Královské Severní Jehličí, Eichlerov, Pernerov, Bystřice nad Lesy a Náměstí Hlavního města Dům.

V druhé fázi pak bylo vystavěno šest pěších mostů přes řeku Zahradu (most U Čtvrti Starý Dům, most Komunismu, most Pod Skálou Stránskou, most Pod Moravany, most Na Severu a most Pod Úpatím Stránské skály a na druhém břehu Zahrady vzniklo následujících 14 osad: Severní Most, Budoucí Dům, Nový Dům, Nikde Nic, Koberec, Židle, Západní Terasa, Pankrác, Malá Kuchyně, Velká Kuchyně, Dolní Žleb, Železná Opona, Osada Prezidenta Antonína Bernarda Cyrila Dopravy Eichlera a Druhá Osada Prezidenta Antonína Bernarda Cyrila Dopravy Eichlera.

Později vznikly ještě osady Jedice, Sídliště na Cestě K Auticím, Město Eichlerovo, Poslanecká Sněmovna, Pavoukov, Krásné Jezero, Železnice, Osada pod Vlaky a Velké Jihozápadní Město s kapacitou dva tisíce rodin (pro přibližně sedm tisíc obyvatel). Přibližně šedesát tisíc eichlerských obyvatel se do nově postavených osad nastěhovalo, nicméně plánovaná kapacita osad byla převážně překročena. Z každé osady vznikla přímá cesta k hlavnímu nádraží v Domě a zásobování osad zajišťovali pěšky chodící dobrovolníci. Z hlediska vzdálenosti na tom byly nejhůře Zličín pod Černými Horami a Sídliště na Cestě K Auticím. Do Zličína to bylo od hlavního nádraží skoro čtyři kilometry a do Sídliště prakticky kilometrů pět. Z Podolí, ačkoliv to vzdušnou čarou byl asi jen kilometr, musel cestující ujít kilometrů pět přes serpentiny na východě Stránské skály. Do Velkého Jihozápadního Města to byly jen přibližně tři kilometry, ale asi deset tisíc obyvatel, kteří se tam usídlili bylo více než jinde. Tříkolejné hlavní nádraží již přestalo vyhovovat, ale prezident Eichler se rozhodl pro rychlé řešení problému Velkého Jihozápadního Města.

Červen 01 eich. l. -- V červnu 01 byla postavena jednokolejná trať do Velkého Jihozápadního Města. Most, kterým překlenula řeku Zahradu byl pojmenován mostem Na Dráze do Velkého Jihozápadního Města. Na nové trati vznikly zastávky Židle a Velké Jihozápadní Město, takže zásobovací vlak nyní jezdil po trase Východní Město Republiky - Východní hranice - Dům hl. n. - Židle - Velké Jihozápadní Město. Rekonstrukce hlavního nádraží však byla nezbytná, a proto byla postavena náhradní odklonová trať. Stanice Dům hl. nádraží se tak na několik měsíců stala zastávkou. Do konce června bylo hlavní nádraží rekonstruováno a dostalo devět kolejí místo původních tří.

Červenec 01 eich. l. -- Všechna nástupiště hlavního nádraží jsou nyní krytá a vybavená podchody, systém podchodů dokončen.

Srpen 01 eich. l. -- Vybudováno hlavní depo kolejových vozidel u Náměstí Hlavního města Dům a vedlejší depo kolejových vozidel u Poslanecké Sněmovny. Obyvatelé Poslanecké Sněmovny žádají zajistit po takto vzniklé koleji železniční dopravu, ale stát má zatím jiné priority. Na hlavní trati instalován elektronický zabezpečovací systém s přibližně jednokilometrovými zabezpečovacími úseky. Zastávka na odklonové trati u hlavního nádraží byla zdvoukolejněna a byl vypracován návrh nového grafikonu (GVD) pro hlavní trať. Na rekonstuovaném hlavním nádraží vybudován vyvýšený pruh pro úrovňový přesun nákladu přes koleje. Vstupovat zde na koleje mohou pouze pověření a informovaní zaměstnanci železniční společnosti.

Září 01 eich. l. -- Trať Dům hl. n. - Velké Jihozápadní Město zdvoukolejněna a zrušena žel. zastávka Židle.