Jinosvět aneb jdou doopravdy kouzla vidět? #3

Na obrazovce nápis: O týden později. Záběr na dva mágy stojící urpostřed města. Z Čár O´ Dějova pohledu a svitu v očích je jasné, že si před odjezdem ještě musel zařídít pár věcí, mezi nimiž se objevovalo například vyřízení starších účtů, ze kterých většinou Čára vyšel se spáleninou,otokem či jiným zraněným,ale živ, což jak on sám říkal: Bylo to hlavní. Nutno podotknouti, že značnou část zranění si napáchal sám. Má Gicky většinu týdne prospal a nebo dělal něco co my nevíme, protože z jeho černých očí to vůbec nelze poznat.
Jak jako, že to šlo z Čárových očí poznat? Podle očí nepoznáš co ten člověk dělal..
Filmový trik.
Aha.
Tak jo.
Gicky byl otrávený, chtěl jít totiž na výpravu sám, byl to rozený samotář, a to jste zase poznali z nadpřirozeně otráveného výrazu, který by doopravdy otrávil i člověka o 180centimetrech, nebo uhranul kdejakou bábu kořenářku i nekořenářku. Čára ovšem se svým minálním citem na situaci nebo odhadem lidí, s úsměvem pokračoval s rozvíjením debaty o Mrkokočkách z Kratismradu.
Inu a potom..to vás položí, pokud ta mrakokočka skočí z mrako.. Měli bychom jít. Zavelel Gicky.
Čára přestal mluvit. Zasekl se. Ach ano..ano jistě. Znám tady jednu hospůdku. Jeho úsměv se rozšíříil do nerozšiřitelných úrovní. Gycky ho bezeslova následoval. A ještě k těm kočkám... Za pár minut už byli před pro nás už známou hospůdkou s označením: U Kouzelníka. Pěkný dobrý den! Vkročil první čaroděj do hostince, jakoby se nechumelilo. Všichni hospodští štangasti, kteří si týden lámali hlavu jak se dostat ven z města, se dostali do bodu, kdy prostě jen seděli a pili žlutý mok. V rohu místnosti stálo několik židlí naskládaných na sebe, v domnění, že když se naskládají na sebe ,,třeba se odsud nějak dostanou´´. Ano..i židle poznaly, že je něco v nepořádku. Že nejsou ve staré dobré Snivé Stodole, nýbrž, někde v nějakém místě bez gravitace. Popravdě, židle byly rády, že mohly opustit svoje klasické stanoviště. Každý den na vás dopadají zadní části nejtlustějších obyvatel vesnice a se můžete bavit jenom tím, že sledujete jak se s každým dalším pivem zadnice o pár milimetrů zvětší .
Ale už dost o židlích.
Furt mluvíš o pitomostech.
Sám jsi pitomej.
To ti teda pěkně děkuju.
Promiň,ale já se tady o něco snažím a ty akorát kritizuješ. Víš co? Vymýšlej si sám.
Dobře, zkusím to. No..ehm..tákže..byla..ehm..no...jak bych to..jenom..hmm...byla..jedna..jedna byla.. byla jedna byla...takže..ehm..no..řekl bych..asi..možná..urč..!
Přestaň žbletat a raději poslouchej!
Fajn.
Fajn.
Kamera opět najíždí chvíli na barmana a sleduje jeho myšlenky. Kdyby myšlenky mohly být věci, jeho myšlenky by byly tráva,brambora nebo jiná podobná,málo urozená a jednoduchá věc, která se dá sníst. Ach ano..hostinský měl hlad. Ale to sem teď nepatří. Tu trošku, trošičku odvahy co měl, sebral a šel přímo,rychlým a nejistým krokem ke dvěma kouzelníkům ve dvěřích, kteří se bavili spolu. Jelikož byli o dost vyšší, než on,hostniského si ani nevšimli. Eh..ehm..ehm...odškal si velice důležitě hositnský. Kamera vše dění sleduje z dostatečného odstupu,kdyby náhodou došlo k nějaké šarvátce. Ehm..ehm..ehm! Odkašlal si ještě o stupeň nebo dva hlasitěji a důležitěji. Pohledy dvou mágů se upřeli dolů k barmanovi. Záběr na kapičku potu stékající po barmanově krku. Inu..ehm..pánové..rád bych vás...kde to vlastně ksakru jsme? Kouzelník nalevo se usmál. Kouzelník napravo se tázavě podíval na toho nalevo. Rukomočoploud, příteli! Prohlásil jeden z nich. Rukomočoco? Žádný co – Ploud! Aha. Prohlásil hostinský, zatvářil se znalecky, otočil se na podpadku a sedl si za bar. Nevěděl proč to udělal. Prostě to udělal. Jestli O´Děj v něčem vynikal, tak to bylo používání různých čarodějných pomůcek a právě Zmatohlavpatie.
Zmatohlavpatie?
Zmatohlavpatie.
Co to je?
To je jakože nektěří lidi na Kostce ovládají tohlecto a jeto prostě jakože ovládání mysli, ale je to složitý a má to svoje pravidla.
Jaký třeba?
No, že třeba nesmíš dát příkaz, kterej bude vykonanej v dešti a nebo třeba kterej bude trvat dýl než 65,123456789123456789 vteřin a taky to, že musíš ten mozek do kterýho se chceš dostat pěkně poprosit. A to pořádně.
Aha. To sis teď vymyslel.
Ne, to je fakt podle histórie Kostky.
Aha.
Tak jo.
O´ Děj mysl hezky poprosil. Prosil sice původně hostinského mozek a půlitr čiré vody, ale to, že barman pouze odešel, svědčilo o tom, že barman jednoduše žádnou vodu neměl a nebo o tom, že Čára je stejně neschopný jak vypadá.
Posaďmě se ať už to máme za sebou. Pošeptal Gicky a kmital očima po místnosti, na což byl nádherný ostrý makrozáběr. Sedli si na stejné místo jako posledně seděl Čára s náhodným kouzelníkem a přetáhli si kápě přes hlavy. Celé kouzlo teleportace, navzdory všem dojmům nezáviselo na magických schopnostech postav sedících u stolu, nýbrž na stolu samotném. Ach ano, síť HosPort byla vystavěna před několika desetiletími dávnými kouzelníky/řezbáři/řemeslníky a měla využití dodnes.
To nechápu.
No tady máš to vysvětlení proč nepřemístili jenom sebe.
No to jo, ale co kdyby si tam sedl nějaký zákazník?
No vlastně to spočívá v tom, že si přetáhneš plášť přes hlavu. Je to takový zpouštěcí zařízení. Jako když zmáčkneš knoflík.
To je blbost.
To je.
Tak jo.