Vzduchem bez křídel 6

Esterčin starší bratr Lukáš a jeho kamarádi, kteří už studují na vysoké škole, zpracovávali bakalářskou práci na východním okraji Šumavy, na pravém břehu Lipna. Cílem výzkumu bylo rašeliniště Kapličky, z části odvodněné vrchovištní rašeliniště u obce Loučovice. Teď se tam chystali zrovna jet nainstalovat trubky na měření hladiny podzemní vody. Esterka moc chtěla jet s nimi. Mamka ji tedy nakonec pustila, byla sobota a do školy se bude učit až v neděli.
„Stará dobrá“ parta, Esteřin bratr Lukáš, jeho kamarádi Petr a Jana byla rozšířena o dalšího člena, novou Lukášovu přítelkyni Zitu. No to tedy bude, to jim bude Esterka „křenit“. To se diví, že ji vůbec chtějí vzít s sebou. Ale oni jsou celkem veselí a bezstarostní a zvlášť Lukáš rád přivítá nové „přírody-chtivé“ členy. Aspoň si také Esterky snad nebudou moc všímat a ona si bude moci létat, kam se jí zachce.
Tak tedy v sobotu časně ráno vyrazili. Jeli vlakem do Loučovic, tam vystoupili a šli asi 5 km do kopce po asfaltové silničce. Došli k rašeliništi. To se Esterce líbilo! Protékal tudy Lipový potok, šustily tam ostřice, bělaly se květy suchopýru, rostly tam vlochyně a rašelinná kleč. Tolik se to podobalo Rokytské slati. Ne nadarmo je Rašeliniště Kapličky přírodní rezervací. Esterku ostatní, jak čekala, moc nesledovali, tak si vždy tajně někam zaletěla. Podívala se na rašeliniště z výšky, pak prozkoumala skrytá zákoutí – malá jezírka ukrytá v borovém porostu, podmáčenou smrčinu, louku, kde kvetly vstavače… Užívala si výhledy na Lipno a šumavské kopce, když vyletěla do výšky. Pak se vždy vrátila a předstírala, že se jen někde „zapomněla.“ Lukáš se vždy trochu zlobil, že by se neměla vzdalovat, že by mohla někam zapadnout. Přeci jen je na rašeliništi, kde číhají nástrahy ve formě depresí, kde se udržuje voda a pod ní je mocná vrstva rašeliny. Těch si však Esterka všimla, když nad nimi prolétala. Označovala je namodralá ostřice zobánkatá. Když přešli celé rašeliniště a zakopali sondy, došli k rybníčku nazvanému U překopané hráze. U něj si parta sedla a odpočívala. Esterka byla nadšená, moc se jí tam líbilo, tam by klidně zůstala napořád. Pohodu jen trochu kazily štípající muchničky, kterých tam bylo požehnaně.
Za chvíli se vydali na zpáteční cestu, na zastávku na vlak. Esterce se zpátky vůbec nechtělo, v pondělí bude muset zase do školy.