Archanděl - Okřídlený mstitel: 4. Kapitola: Podhradní hostinec

Do hostince v podhradí vstoupil zahalený muž, vpustil do místnosti chladný noční vzduch. Zima jen tak rychle neskončí.
Většina lidí, spíše opilců příchozímu věnovali své pohledy, do hlavního města zavítá hodně cizinců, ale tento se od obyčejných pocestných velmi lišil. Cizinec přejel chladným pohledem krčmu a zamířil k pultu, kde právě hostinský čistil sklenice ušpiněnou utěrkou.
Rozhovor mezi nimi byl velmi stručný a krátký, muž vyňal z měšce u svého pasu dva zlaťáky a ty vyměnil s hostinským za klíče od pokoje, které byly o poschodí výš, poté se odebral ke stolu, naproti dveřím v rohu.
Lidi, které míjel na něj upíraly svůj zrak, takovýto cizinec se u nich ještě nikdy neobjevil, jejich pozornost asi nejvíc upoutaly cizincovy zbraně. Dlouhý černý luk ozdobený bílým rytím, jenž třímal cizinec v pravé ruce, meč na jeho zádech a nože u jeho pasu.
Hostinský muži donesl džbán vody, výborně vyhlížející dušené maso a chléb. Muž poděkoval a pustil se do jídla. Jídlo bylo velmi dobré, ale poklidný večer pokazil opilec od vedlejšího stolu.
,,HEJ, TY, sundej si tu kápi!“ zahřměl chlap, zahalený muž se na něj otočil, změřil si ho pohledem a pak se jen jednoduše zeptal:
,,Proč?“
Muž od vedlejšího stolu byl hromotluk, veliký jako sama stodola, nevypadal příliš nebezpečně, jenom měl asi velikou sílu. Na stole kolem něj leželo několik sklenic od piva, také si všiml, že ostatní návštěvníci od hromotluka sedí alespoň o jeden, dva stoly dál. Asi nebude moc oblíbený, nebo je to hrubián.
,,Ty se snad někoho bojíš, že se před náma schováváš?“ začal se mu chlap vysmívat: “Nebo si snad šereda?“ nepřestával si ho dobírat ožrala.
,,To není tvoje věc.“ uzavřel muž výhružně a oči se mu pod kápí zaleskly. ,,Nebo se nepodíváš domů.“
,,Tak to teda je moje věc chlapečku, víš kdo já sem??!!“ zařval opilec.
,,Muž, který mne otravuje.“ Odpověděl zahalený muž suše chladným a klidným hlasem.
,,SUNDEJ TU KÁPI!!!“ zahřímal ožrala, který pomalu začínal brunátnět a aby zdůraznil, že nechce slyšet, zápornou odpověď, bouchl pěstí do stolu.
,,NE!“zazněla odpověď.
Ožrala se prudce zvedl, zamířil k cizinci a strhl cizinci kápi, hned potom se rozesmál.
Cizinec se ale nesmál, pomalu se otočil k provokatérovi a pohlédl mu do očí.
Hromotluk se přestal smát a vyjeveně zíral na muže před sebou.
Vypadal jako elf, ale neměl špičaté uši. Tvář měl mladou s ostrými a výraznými mužskými rysy. Tmavě červené vlasy měl ve předu dlouhé asi tři palce a ty byly rozčepýřené, ale na temeni hlavy je měl už dlouhé a svázané do ohonu. Některé dlouhé pramínky mu spadaly do hranaté tváře.
Nejvíc ožralu zarazily jeho oči, byly černé jako noc.
,,Řekl sem, ať mě necháš, nebo si té druhé části: nepodíváš se domů, nerozuměl?“ otázal se muž a pozvedl jedno obočí.
Hromotluk ještě víc zbrunátněl ,,TY…..“ napřáhl ruku a chtěl záhadnému muži jednu vrazit, ale ten byl neskutečně rychlý, chytil muži ruku těsně před svou tváří a chladně se usmál. Kopl muže do břicha až se ožrala rozplácl o stůl a džbány ve kterých dříve byla opojná medovina se roztříštily o zem.
,,Varuju tě, odejdi, dokud můžeš.“ zazněl cizincův zastřený hlas. Při varování cizincovy oči jakoby vzplanuly, jako ba se v nich objevil živý oheň. Teď se mužův pohled stal ještě nesnesitelnější, jako by dokázal cokoli propálit pouhým pohledem.
Všechny oči v hostinci se dívaly na rvačku, hostinský něco křičel a prosil je, ať toho nechají, dokonce klečel na kolenou, toho neznámého se bál, ale cizinec ani hromotluk ho nevnímaly, ožrala vstal a zaútočil. Cizinec se jeho pokusům jen vyhýbal, ale pak mu uštědřil pořádnou ránu mířenou na spodní čelist. Ožralovi se protočily oči a svezl se na zem. Pro něj rvačka skončila.
,,K-Kdo jsi?“ podařilo se konečně vykoktat muži, co seděl nedaleko po chvíli ticha. Mladí se na něj otočil, oheň v jeho očích postupně dohasínal.
,,To vás nemusí zajímat.“ zavrčel a vydal se ke schodům, které vedly do několika pokojů. Poté co záhadný cizinec se žhnoucím pohledem opustil krčmu a všichni zůstali ohromeně zírat na omráčeného kapitána královských stráží, jenž si rád chodil ulevit od problémů sklenkami pořádného piva.