Cigaretový opar

Jak plamen zapalovače
olízl okraj cigarety,
rozplynula se před očima
vidina budoucnosti.

Rudý bod citelnosti
zazářil na jejím konci,
ale moje oči zalily se
vodopádem slz.

Natáhnutí kouře
a zkřivený obličej,
není dne,
kdy nenávist
nezrodila by se na svět.

Vyfouklý kouř
vystoupal k začouzenému stropu,
kde cigaretový opar
držel se jako korupce,
neviditelný,
ale přece bije do očí.

Cigaretový opar
vznášel se nad zemí,
jen rozplynout se nechtěl,
zůstával tam.

Cigaretový opar
naplnil místnost
a jeho odér
nasál se do vlasů,
hlava padla,
není kam utéct,
jen zaplést prsty do vlasů,
natáhnout na hlavu kápi
a doufat v lepší zítřek,
v další dny...

Zlozvyk cigaret
jako hřebíky do rakve vráží
ženiny úrtlé prsty,
přetvářkou zkřivená tvář
a potlačené pocity.

Nenávidím ten pocit,
když cigaretový opar
zahalí vaši tvář,
ta beznaděj,
když kolem vás
probíhají věci,
přímo před vašima očima,
skryté v cigaretovém oparu,
čekáš,
kdy se rozplyne...