Večerní rozjímání

Když vzpomínky mám, nejsem nikdy sám! Jen si vybírám, na co vzpomínám!

shane

11.02.2008

básně/život

1374(19)

O tichá Luno stříbroskvoucí!
Světlo Tvé kůru bříz zas hladí,
a srdce zapomíná tlouci,
když vzpomínám si na své mládí...

Potůček tichou píseň zpívá,
rybka se z vody vynoří,
k zákrutům břehů zas se dívá,
řečí beze slov hovoří

s lístečky vrbového proutí,
i s mlčenlivou hladinou,
jež v mnoha záhybech se kroutí
a mnohé vody uplynou

než dopiji svůj kalich žití,
tu trpký, jindy sladký zas,
kéž šťastná hvězda má mi svítí,
než dostaví se konce čas!

Ať láska, něha, fantazie,
navěky žijí v duši mé,
a srdce ohněm věčným žije,
než-li má svíce pohasne!

Až odejdu, ať po mně zbude
tu jenom něžná vzpomínka,
dívky dál mají rety rudé,
a veselá jsou miminka!

Ať nikdo nepláče tu pro mne,
svůj život plně žijte dál,
mám jenom jedno přání skromné:
by svět mne v dobrém vzpomínal...

Komentáře (8)

20.09.2015 - 13:23

shane

Zamila: Děkuju, Zamilko! Když je člověku smutno, uchyluje se k snění...Když má i citlivé srdce a kousek básnického střeva, yrodí se taková báseňka...:-)))

15.03.2013 - 21:43

Zamila

Krásný styl i slova ... Zas a znova :-)

07.06.2009 - 21:55

shane

Severka:
A já zas,
že mám vás!
/Hlavně Tebe,
krásko z nebe!/
;o)))

12.02.2008 - 17:42

Severka

Ty budeš snít a rozjímat ještě dlouho...;) jsem ráda, že tě tu máme...

12.02.2008 - 10:35

shane

Nostalgie, to je moje,
víc z života nezbývá,
dávno pohřbil jsem sny svoje,
a teď jsem na řadě Já!
;o(