Helvarova radost - 1. verze

,,Konečně nůžu odejít.“ Řekl si Helvar. ,,Ty jejich schůze jsou nekonečny, sakra. Ale teď konečně k Alisii. Jak já se těším, ale sakra su nervozní. „ Helvar se tedy vydal na cestu do vedlejší vesnice, kde bydlí Alisia, jeho přítelkyně. Potkali se nedávno na vesnické slavnosti, myslím, že to byly oslavy příchodu jara, ano to musí být ono. To opravdu ale není dlouho, asi tři týdny.
,,Jak já se těším až ji znovu uvidím.“ Helvar začal hned za vesnicí přemýšlet nahlas. Myslel samozřejmě na Alisiu. Měl u toho opravdu šťastný výraz, ale projevovala se na něm nervozita, jestli jejich schůzku nepokazí. Stále siutíral pot z rukou do kalhot. ,,Stromy, velké veselé šumící stromy, nové listy už jim pučí a kůra se zbarvuje do krásně hnědé. Stejně jako Alisiiny oči. Jak ona má krásné oči. A ten její pohled no to je něco neuvěřitelného. Jak mě vždycky svým pohledem upoutá.“
Helvar již odešel kus od vesnice, kousek kolem skály osvětlené poledním sluncem a kolem malého lesíka šumícího na druhé straně. Právě zašel za zatáčku a vesnici již za sebou nemohl vidět. Všímal si každého kamínku, každého lístečku, který potkal.
,,Jak hezky rezavě červené ty listy a kameny vypadají v tom mírně stíněném světle. Připomínají mi Alisiiny vlasy. Na něco takového se nedá zapomenout. Ty její dlouhé rezavé vlasy mírně se vlnící kolem jejích tváří a přes ramena a tak nádherně povlávající, když se do nich opře mírný vítr.“
Helvar byl unesen opravdu vším co viděl. Již došel až na křižovatku asi v polovině cesty. Byl tak zasněný, že málem odbočil špatně. Naštěstí se ale podíval správným směrem a viděl na louce kvést mnoho květů různých barev. ,,Jdu za Alisiou, ale nic pro ni nemám. Ještě že už kvetou ty kytky. Bude to ale krásná pozornost. Barevná a veselá. Jistě bude mít radost.“
Vydal se tedy správným směrem a přímo na louku. ,,Tenhle červený květ je perfektní. Ten bude skvělý pro Alisiu. Několik jich natrhám, budou se hodit k jejím rtům. Och, jak ona se dokáže smát. To neumí nikdo jiný. Její úsměv zažene jakoukoli špatnou náladu ať má sebesilnější důvod.“ Helvar byl tak zasněný že si nevšiml kam až po louce zašel. Byl až na kraji přilehlého lesa.
,,Ou, jaksi jsem se zapomněl ve svých myšlenkách.to sem se teda vzdálil od cesty.“ Chvíli přemýšlel, jestli se mu chce vracet, ale nakonec se rozhodl jít dál lesem. ,,No co, v lese je krásně, stromy šumí, ptáci si také pozpěvují. Myslím, že přeci jenom půjdu lesem. Je tu i příjemný vzduch. Tady se mi půjde dobře. Jak já se těším až budu u Alisii. Už abych tam byl.“
Helvar se tedy rozhodl. Jelikož chtěl být u Alisiiy co nejdříve šel lesem rázně a svižně. To mu ale nezabránilo užívat si jeho přírodu. ,,Cítím se skvěle. Vítr zde jemně pofukuje a roznáší vůni čerstvého lesa doprovázenou cvrlikáním a prozpěvováním zdejších ptáků.“
Došel až na malou mýtinu, kde viděl hromadu krásných modrých květů. ,,Hele, tyhle modré květiny by se hodily k těm červeným.“ Pomyslel si, když na malé mýtince uviděl velkou skvrnu zmíněných modrých květin se sytě barevnými okvětními lístky. ,,Co mně jen ta barva připomíná…“ pomyslel si. ,, No jasně, Alisiiny šaty přece. Jak bych na ně mohl zapomenout.“ Vykřikl radostně do lesa a ozvalo se tlumené zavití odněkud docela z dáli.
Helvar byl tak zabraný do svých veselých myšlenek a přes svou perfektní radostnou náladu přeslechl toto varování před možným nebezpečím. Zůstal proto úplně klidný a dál v pokleku trhal květiny u pařezu.

,,Ovšem, že mi ta barva připomněla ty šaty. Ony jsou totiž stejně zářivé jako tyto květiny. Jak Alisii ty šaty sluší. Jak nádherně sedí na její perfektní postavě. Lehce zakrývají její ladné nožky, táhnou se výš přes její úžasný a rozkošný zadeček, přes boky a dál přes břicho k hrudníku. Decentně kryjí její dokonalá prsa. Ani velká, ani malá. Prostě skvělá. Jako každá její část. a celé ty šaty jsou zavěšeny přes její ramena. Ach, jak ona je krásná, už abych tam byl a tu krásu znovu spatřil.“
Ozvalo se slabé odfrknutí kousek za Helvarem. ,,Co to?“ Helvar se udiveně zvedl od květin a zvědavě naslouchal a rozhlížel se. V tom spatřil vlka v blízkém keři. ,,A sakra, vlk, musím pryč, třeba mě ještě neviděl.“ Jakmile se Helvar pohnul z místa, vlk vyskočil z keře a rozběhl se k němu. ,,Doprdele, to je špatny. A hodně.“ Helvar se okamžitě rozběhl pryč. Po chvíli kličkování mezi stromy utekl docela daleko. Vlka za sebou neviděl. ,,Kam zmizel?“ Znovu se ozvalo odfrknutí. Helvar se znovu rozběhl. ,,Sakra, Sakra, Sakra, Sakra, to je špatny…“ běžel dál a začínal mu docházet dech.
Najednou zakopl o nízký pařez schovaný v trávě. Květiny, které celou dobu pevně držel mu vylétly z ruky. Rozlétly se všude kolem něj. On sám se skácel k zemi, kde se zaryl do měkké hlíny. ,,Co to k čertu bylo?“ divil se co se stalo a začal se zvedat. Když stál zcela na nohách začal se oprašovat od hlíny a rozhlížel se po květinách všude kolem.
Znovu se ozvalo frknutí a zpoza jednoho stromu se vyřítil vlk, který ho až sem pronásledoval. ,,Ale néé. To néé.“ Zděšeně křičel Helvar. ,,Pomóc. Někdo mi pomozte!“ vlk se mu vrhl po ruce a kousal ho. Helvar se ho snažil zahnat. Snažil se osvobodit tím, že vlka mlátil druhou rukou. Nic nepomáhalo. V tu chvíli se objevil druhý vlk. Běžel přímo na Helvara. ,,To je konec.“ Pomyslel si Helvar se zděšeným výrazem ve tváři. Když v tom se vlk odrazil a skočil na něj. ,,Pomóc někdo, kdokoli, Alisio, Alis….áááárgh.“ zakřičel zoufale těsně než se mu vlk zakousl do krku a spolu s ním se svalil na zem. Vlk kousnul tak nešťastně, že Helvara svým útokem zabil. Radost se z jeho očí nadobro vytratila a ležel zde mrtvý na zemi. Ptáci utichli, stromy začaly šumět velice smutně a vlci se již pustili do své čerstvé lahodné hostiny…