přidáno 02.04.2013
hodnoceno 1
čteno 1012(15)
posláno 0
Prokletí?
Nevím, jak to jinak nazvat. Každým krokem přemýšlím, jak jen ztratit ten pocit železných okovů, co mě k tobě poutají. Nejde to. Rozpoutává se ve mě válka, šedých stínů s už průhledným sklem.
Pocit štěstí, nehledě na hluboké dno, se mnou rozlévá... do celého těla.
Ano, tak silné, silné pouto. Jak je to jen možné?
Zkamenělá osoba stojící uprostřed pláni, s otevřenými ústy a vystrašeným pohledem, hledící do neznáma. To je ono. Tvůj svůdný pohled ve mě kope zlo, konat něco špatného, ta touha.

Jsi pro mě prokletí... Chci tě tak pevně držet, ale přitom to není pravda. Ne, není pravdou to, že to není pravda.
přidáno 09.04.2013 - 23:27
Stejně je to krásný, ale i tak, nejde to, sama to víš..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sáček bolestí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Noční tragédie
Předchozí dílo autora : Vůně strachu

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming