Rozkvět Krutosti

Ehmmm... hi hi.. *drápe se rozpačitě na hlavě* ono jaksi, to nemá bejt JEN o lásce, ono to má bejt o věčném žití, o nedostižnosti času, o lásce mezi upírem a lidskou bytostí. Kdož zná mou inspiraci, kapelu Versailles, pochopí smysl zcela, ačto Versailles jsou Japonci a mají tedy, až na několik vyjímek, čistě japonské texty. Já se inspirovala jejich prvotními díly, nevím, jak teď, ale když začínali, tak si hráli (hlavně vokalista Kamijo) na upíry z jakéhosi klanu Potomci Růže. Sama jsem smysl onoho příběhu nikdy moc nepochopila, ale ty překlady textů byly na stejné bázi, jako můj Rozkvět. V engrištině Blossom of Violence. Naprostá Versaillovina. Mám v plánu donutit google, aby mi to do té japončiny přeložil.
^^'

Tahle je dobrá! Mnohem lepší, než ty předešlé rýmované. Já si sice nemyslím, že pravá láska má bolet, ale je důležité to poznat. A ono to má někdy něco do sebe. Vím dobře, o čem píšeš a i se mi líbí, jak je to podané a ten konec tomu dodal ještě smutnější a hlubší krvedech. :-D

Víš, po přečtení bych si byl myslel, že tím oznamuješ světu, že chápeš, že pravá láska má bolet a že se člověk musí trápit a to, že je tím, po čem má toužit. A že tam, kde básníci vzývají lehkost a něhu je třeba odhalit také krutou tvrdost a rovněž ji označit za pravé potěšení. A pokud nazýváš lásku falešnou krutou mrchou, která musí být i přes svůj odsouzeníhodný zevnějšek milována, pak jsi můj člověk.

Napovědělo mi to to Ah. To tvrdé H. Žádné zjemnělé hladivé Ach. Ah. Je to vlastně totéž, jen jinak psáno. Teď mi na mysl vyplynul Shakespeare. A tím se vracím i do básně a zmíňce o růžích, protože Co růží zvou byť zváno jinak vonělo by stejně. To je to Ah. Voní stejně.

No a taky se mi líbil ten motiv nedosažitelnosti ve snu. Mívám to taky, akorát v temném lese, kam svítí Měsíc a mezi těmi vzrostlými přímkami kmenů se míhá to dlouhovlasé stvoření, které mi uníká a já ho hledám. A nenajdu. Myslím. Že jsi velmi kvalitní básnířka.

mně chybí zpěv, hudba:-)

Neni to zle jen chybi chytlavy refren