Jako Hide...

Viviana Mori: Všechno co šumí, nahání strach. Včera jsem vyhazovala do koše zkvašené těsto. Šumělo.

Tvrdý-nouzák: Btw... hideho ručník bohužel vydržel, narozdíl od hideho... kdyby se s ním býval urval, mohl tu třeba ještě fungovat a ne být sotva ve čtyřiatřiceti součástí kosmického tance. No, jeho blbost.

Tvrdý-nouzák: Přednesla bych to stylem, jakým jistý Heretic by četl své dílo zované Zlomený Nehet.

Ta báseň zvláštně graduje, začátek se mi moc nelíbí, čím dál čtu tím je lepší, každopádně neni nezajímavá

Já se teda hluboce omlouvám oběšenému, ale mne to rozesmívá. "Oprátka z ručníku na klice visící" :-D Si představim jak mi z kliky visí ručník a veškerá vážnost jde do háje. Druhá strofa se mi líbí, je poutavá a takový nevšední. A konec je velmi přímočarý, no... Ale to šumivé stereo nahání strach.

Docela dost by mne zajímalo jak bys to přednesla. Nebudu se teĎ soustředit na rýmy ale na melodii. Ta mi trochu ve druhé sloce pokulhává. Připadá mi ten druhý verš trochu useknutý. Proto mne zajímá jak bys to podala a jak to jako autorka cítíš. Taky přemýšlím, jestli by nestálo za to ten poslední řádek rozdělit na dva po slově: Tu.

Každopádně neobvyklé nahlédnutí do neprozkoumaných částí lidského života. Aneb já bych se na ručníku neoběsil ( on by to totiž nevydržel... ten ručník :) )