Drátěná košile

Zamila: Mohla si trochu nahlídnout do kluka krátce po dvacítce. Jsem rád že tě zaujala. Dík.

Ta je fakt zajímavá :-)

puero: Dík.
Z druhého odstavce na mne vykukuje zajímavá báseň.

Na umíranou..... to je tak krásně romantické, hele.
Celý se v tom vidím. (musel jsem se opít, abych potlačil svůj štít sebevědomí a prohlédl jak zoufelý stav prožívám) Ten smutný nepoměr mezi věcmi, které chceme a které nám někdo brání mít. Proč tak často zůstává jen u chtění? U vysněných tužeb? Věčný romantik (a sadista v jednom) někde ve mně mi našeptává, že to je přece to pravé, to krásné, to nádherné věčné putování za něčím, co nemůžeme nikdy mít, to přibližování se limitě funkce x, které se blíží nekonečnu. Prostě to permanentní štěstí. Ale jen dokud nás to baví. Dokud máme sílu. Dokud umíme si uvědomit, že krásnější je cesta a ne cíl. Cíl je konec. Smrt. Pochopení. Nenásleduje žádná recyklace a tak je to i s touhou. --------- jen nějakým neuvěřitelným zázrakem se znovu obnoví a nese známky čehosi nového. Není to jen iluze? Netoužíme vlastně pokaždé po tomtéž?

Investoval jsem do plynové masky. Ono se to hodí, když náhodou přijde válka a tobě se nechce dýchat sarin třeba. Ovšem nasadil jsem si ji a v vypadal jsem v tom jako mravenec. Jaksi odlidštěn. Zcela zuniformován do podoby futuristické příšery. Je to maska! Buď si harlekýnem, buď si batmanem, pokaždé chceš hrát jinou roli, takovou jaká se ti právě hodí. Ale jako každá rozumem obdařená bytost máš svaté právo ji z toho druhého strhnout a dokázat, že je to jen umělá přetvářka a že žádná touha se před ní neschová! Žádná!

ŽblaBuňka: Každý se vydá tou cestou o které si myslí, že je správná, je to přirozené.
Dík.

já myslím, že je zbytečné vysvětlovat, a už vůbec je zbytečné zatracovat. Každý jde svou cestou a ví proč a kam
... u mě dobré! ;o))))

inkoust: Díky za obsáhlý a pěkný komentář, který mne nějak záhadně inspiroval k tomu, že jsem toto téma zpracoval ještě jednou v jak říkáš Ty: v hajčí náladě.
Někdy příště, dík.

kmotrov: intenzivní vnímání detailu těla?
Ingoustovo vysvětlení obočí je kultivované...toto vysvětlení mi zatím stačí , jiné tam hledat, pro jistotu, nebudu :))

Zopakování 1. věty? A ještě s vykřičníkem! To je teda fakt dost .... dobře vyjádřený důraz. Dramaticky. Protože, kdo by to jako drama nevnímal... Ten nepříjemný odstup. Tu bariéru vyjádřenou už v názvu. To nepochopení a nenaladění, to minutí se, zklamání. A obočí? Obočí je dokonce i jeden z nástrojů, jakým člověk projevuje své emoce. U někoho dost zvýrazňuje mimiku.
A ženy si často dávají dost záležet na jeho tvaru. Tedy může i tu ženskost nebo něco charakteristického zdůrazňovat. Já tvou báseň vnímám, jako by ta žena říkala: "nepustím si tě blíž, do srdce." Líbí se mi.

Jsou to takové dramatické verše o lásce z 23 roku mého života. Pochopila jsi to dobře.

Viviana Mori: Děkuji za tvůj komentář.

taron: "Vykoupat se v tvém obočí" je metafora na intenzivní vnímání detailu těla.
Moc děkuji za milý komentář:-)

Homér: Děkuji za názor.

branné cvičení za socialismu(-: ne já chápu co chceš vyjádřit, přijde mi to ale tentokrát takové nepoetické a vyvolává to u mě nepříjemné představy, ale možná je to tak správně, asi neni nic příjemného když ty něco chceš a ona chce jen žít ve svém vlastním světě do kterého tě nechce pustit. Takže vlastně dobré dílo.

Já se zase o nějakou kritiku mockrát snažím, ale teď se mi kritizovat nechce, mně se to líbilo, myšlenka i způsob napsání a opakování tomu spíš dává větší naléhavost. Takže pro mě fajn dílko. :-)

homér to asi dnes nevzal s rezervou...mě se líbí...taky sice neumím psát kritiku na díla po té profesionální stránce, ale líbilo se mi to celé...až možná fakt na to obočí...to by se možná dalo něčím obměnit :) pa.

Promiň, neumím psát kritiku, šílenost. První sloka je fakt divná, jak se to tam dvakrát po sobě opakuje, dál to pokračuje nějakou zvláštní ujetostí po rytířkách či co, ty kapky deště?, šedý průměr, ovšem z obratu...chci se vykoupat v tvém obočí se mi udělalo zle, představil jsem si ošklivou mužatku, poslední sloka?, vzpomínka na brannou výchovu či vojnu, ale dobře, nechám tě žít, dneska nemusíš udělat sto kliků do deseti minut, pa.