přidáno 23.12.2012
hodnoceno 3
čteno 1045(4)
posláno 0
Ticho se odráží od prázdných stěn,
stejně jako se měsíc zrcadlí na vodní hladině.
Já naslouchám tomu tichu jako jedinému příteli,
který se mnou zůstává když jsem sám.

Ticho léčí i zabíjí,
hojí i sype sůl do rány.

Prosím promluvte někdo ať slyším lidský hlas,
Můj vlastní zdá se mi cizí a jiných zapomněl jsem zas.
Hlasitý křik neslyším a šepot uši drásá,
prosím buďte již zticha, to je moje spása.

Dál už budu naslouchat jen tichém větru vánku
a ozvěně ticha co odráží se odevšad,
společnost i samota má svou temnou stránku,
nevím jestli plakat anebo se smát.
přidáno 20.10.2022 - 23:59
Skvělé.
přidáno 23.12.2012 - 23:36
Není to špatný, je to k zamyšlení.
...Hlasitý křik neslyším a šepot uši drásá,
prosím buďte již zticha, to je moje spása...
Tohle mi přijde nejednoznačné, neboť ti na jiném místě v básni vadí i ticho.
Závěrem bych řekl: společnost i samota má svou světlou stránku :-)
přidáno 23.12.2012 - 16:26
Dnes mam chvalici den - tve stesti "Jiriku"

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tichý společník : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Na tváři věčný smích a v srdci lehký pláč
Předchozí dílo autora : Nesplněné sny

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming