Orientační běh

Orientační běh, zkráceně OB, je vytrvalostní sport, jehož kořeny sahají až do konce devatenáctého století. Konkrétně 31.10.1897 se nedaleko norského hlavního města Oslo uskutečnil první závod v OB. Sport se dále rozvíjel především ve Skandinávii, která pro něj má ideální podmínky, a i dnes patří skandinávské země mezi velmoci tohoto sportu. U nás se orientační běh objevil až po druhé světové válce, přičemž první závod se uskutečnil v roce 1950 na Bunči v Chřibech, nedaleko Zlína. Tehdy se ovšem na našem území jednalo o závody dvoučlenných „hlídek“, které měly s dnešním OB jen málo společného. Na cestě k dnešní podobě sportu byl hlavním mezníkem rok 1961, kdy byla založena mezinárodní federace orientačního běhu IOF, jíž se stalo tehdejší Československo zakládajícím členem. V současné době má IOF 53 řádných a 20 přidružených členů, mezi nimiž jsou zastoupeny státy ze všech kontinentů. Česká republika přitom patří se svými více než 7 500 registrovanými sportovci k těm větším a na mezinárodním poli i úspěšnějším národním federacím.
O čem a pro koho tedy orientační běh je? Nejprve bych si dovolil odpovědět na druhou z položených otázek. Orientační běh je sport pro všechny. Na závodech se lze setkat s malými pětiletými caparty, stejně tak jako se zasloužilými veterány, jejichž věk se již přehoupl přes 80 let. Jediné co všechny spojuje je touha pohybovat se v lese na čerstvém vzduchu. Rychlost pohybu a konečné umístění v závodě nemusí být až tak důležité. Orientační běh se totiž dá provozovat nejen v každém věku, ale i na jakékoliv výkonnostní úrovni. Velkou výhodou je skutečnost, že na valné většině trati vás nijak neovlivňuje interakce s diváky, která by vám bránila si závod užít dle vlastních představ. Aby všechny věkové a výkonnostní skupiny odjížděly ze závodů spokojeny, je zajištěno rozdělením startujících do mnoha kategorií. Každý si tak může najít vyhovující trať a soupeře. I když slovo soupeř se do OB možná nehodí. Všeobecně zde panuje přátelská a fair play atmosféra, a to na všech výkonnostních úrovních.
Na startu samotného závodu, který bývá zpravidla intervalový, každý závodník obdrží podrobnou mapu závodního prostoru s vyznačenou tratí. Trať je definována startem, určitým množstvím kontrol, které musí závodník oběhnout v určeném pořadí, a cílem. Trasu běhu mezi jednotlivými kontrolami, vyznačenými v terénu stojanem s oranžovobílým lampionem, si přitom závodník určuje sám za pomoci mapy, buzoly a svého uvážení. Snaží se přitom dosáhnout co nejkratšího času mezi startem a cílem, který je rozhodující veličinou pro určení konečného pořadí. Průchod kontrolami přitom zaznamenává elektronicky do čipu, díky čemuž v cíli obdrží podrobné mezičasy z jednotlivých kontrol. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že každý závodník se během svého pobytu na trati pohybuje odlišnými místy závodního prostoru, a tudíž výsledek tak nezávisí pouze na rychlosti běhu, ale i na správné volbě postupů. Nejkratší cesta mezi kontrolami totiž nebývá vždy tou nejrychlejší. A to je právě zásadní aspekt, který OB odlišuje od většiny ostatních sportů, kdy jde „pouze“ o dobře natrénovanou fyzickou aktivitu. V orientačním běhu proto velmi často nevyhrává ten nejrychlejší a fyzicky nejlépe vybavený běžec, ale běžec nejkomplexnější, který je schopný si i při velké fyzické zátěži udržet schopnost rozumově řešit mnohdy nelehké problémy.
V současném OB existují čtyři základní disciplíny. První disciplínou, která je mnoha lidmi považována za hlavní, je klasická trať. Je koncipována tak, aby elitní mužská kategorie byla na trati 90 minut. Ostatní kategorie samozřejmě přiměřeně méně. Na trati je nutné volit postupy a bývá složena z delších úseků mezi jednotlivými kontrolami. Často se přitom běhá ve fyzicky náročných kopcovitých terénech a používají se mapy v měřítku 1:15 000. Pro úspěch je důležité dobře rozvrhnout síly a správně volit postupy. O úspěchu a neúspěchu přitom často rozhodují celé minuty. Oproti tomu druhá disciplína, krátká trať, klade důraz na techniku orientace. Její časová délka pro mužskou elitu je pouze 35 minut a skládá se z kratších, orientačně náročných postupů, kde se používají podrobnější mapy v měřítku 1:10 000. Pro úspěch je nutné neztratit koncentraci a ve velké rychlosti nacházet těžké kontroly v relativně malých vzdálenostech od sebe. O úspěchu a neúspěchu rozhodují desítky sekund. Třetí a nejmladší disciplínou je sprint. To jsou krátké závody na zhruba 15 minut konané v parcích a městech. Je to jakási snaha přiblížit tento sport divácké veřejnosti, která se ani mezi orientačními běžci ne vždy setkává s pochopením. Na druhou stranu jsou sprinty svéráznou a mnohdy zajímavou disciplínou. V extrémní rychlosti je totiž potřeba volit a především realizovat komplikované postupy s řadou změn směru běhu, což vyžaduje extrémní koncentraci a cit pro pohyb v terénu. O výsledku navíc rozhodují v podstatě vteřiny. Poslední disciplínou jsou tříčlenné štafety. Ty jsou zajímavé tím, že se startuje hromadně, což přináší v lese interakci s ostatními závodníky. Existují přitom rozřazovací metody, aby měl každý jednotlivec jinou trať, ale všechny štafety jako celek absolvují trať totožnou. To klade na závodníka základní požadavek nenechat se strhnout soupeřem a jít si v davu svůj vlastní závod.
Jestliže jste z výše napsaného usoudili, že OB je sport právě pro vás a chcete si ho vyzkoušet, není nic snazšího než přijet na některý ze závodů, protože osobní zkušenost je mnohem cennější než jakékoliv povídání. V České republice se závody během sezony, trvající od začátku dubna do konce října, konají téměř každý víkend. Jejich oficiální kalendář lze nalézt na internetových stránkách http://klobouk.fsv.cvut.cz/~hora/kalendar/kal2001.php.
Ty z vás, kteří se rozhodnou OB zkusit, bude jistě zajímat, na kolik je tento sport přijde finančně. Obecně lze říci, že se jedná o jeden z levnějších sportů. Z vybavení potřebujete především buzolu. Ze začátku stačí levné typy, jako například stará dobrá ruská klasika prodávaná nyní za pár stovek pod názvem „Estonia“. Pořádné závodní buzoly pak stojí od tisícovky a výše, dle výrobce a typu. Buzola je přitom jednorázovou investicí. Já mám tu svou již 10 let a stále slouží. Dalším nákladnějším prvkem výbavy je elektronický čip, který je opět jednorázovou investicí. Základní varianta stojí zhruba 600 Kč, ale hodláte-li běhat málo nebo sport jen vyzkoušet, lze si jej na každých závodech vypůjčit za drobný peníz od pořadatelů. Další položkou je sportovní úbor. Ze začátku stačí jakékoliv pohodlné oblečení, které se může zašpinit a potrhat. Proniknete-li do OB více, zjistíte, že většina oddílů má své oddílové dresy, jejichž cena se pohybuje kolem 2 000 Kč za kompletní sadu. Co se týče obuvi, tak stačí libovolné „maratonky“ s hrubší podrážkou, speciální boty s kovovými hřeby stojí kolem 3 000 Kč. U bot počítejte s tím, že více než 2 000 kilometrů v nich nenaběháte. Běh volným terénem přece jen boty dost ničí. Ze základního vybavení je to všechno, potřeba je ale ještě uhradit vklady na závody a dopravu. Zde hodně závisí na tom, v jakém jste oddílu. V republice existuje několik velkých oddílů s dostatečným finančním zázemím, které jsou schopné zajistit společnou dopravu autobusem a krýt také část nákladů na startovné. V tomto případě od vás ale budou mnohdy protihodnotou očekávány kvalitní výkony a především výsledky. Pokud byste vše platili sami, tak startovné na závody se pohybuje v rozmezí 50 – 300 Kč na závod - závisí na jeho velikosti a typu. Doprava je pak hodně individuální záležitostí, ale závody se konají po celé republice a rozhodnete-li se objíždět všechny velké závody, počítejte s tím, že během sezony projedete republiku několikrát tam a zpět. Na druhou stranu poznáte kus světa, navíc nikde není psáno, že je nutné se omezovat závody v ČR. Evropa skýtá nepřeberné množství rozmanitých a krásných terénů pro OB. V případě, že se vám cestovat příliš nechce, tak v každém regionu se pořádá dostatek menších regionálních závodů, v jejichž případě dlouhé cestování odpadá.
Své povídání bych ještě rád zakončil poznámkou o tom, že OB se dá provozovat nejen pěšky, ale i na horském kole, popřípadě v zimě na běžkách. Existuje také varianta pro vozíčkáře zvaná Trail. Všechny tyto odnože spadají stejně jako pěší OB pod Český svaz orientačních sportů, na jehož stránkách http://www.orientacnisporty.cz lze nalézt informace o oddílech v okolí vašeho bydliště. Dále přikládám užitečný odkaz http://csos.tmapserver.cz/ na mapový server ČSOS, kde najdete náhledy všech vydaných map pro orientační běh na našem území, které se mohou hodit nejen těm, které orientační běh zaujal, ale i všem ostatním, například pro jejich toulky českou přírodou. Jako poslední odkaz si dovolím drobnou reklamu na náš nově zakládaný oddíl o-mikron.czechian.net.
Doufám, že díky tomuto článku potkám na některých závodech zase nějaké nové tváře, protože OB je nádherný sport, který stojí za to. Při závodě jste pouze vy, les a mapa. A to je jedna z posledních výzev v naší „počítačové“ společnosti, které když jednou propadnete, už vás to nepustí.