přidáno 02.08.2012
hodnoceno 1
čteno 935(6)
posláno 0
Země se zachvěla,

jako bezmezná důvěra.

Je v ní cosi co se nosí.

Kdo jsi ?

Staletý dub ?

Nebo snad zámek zakletý ?

Ne. Jsem stejný jako ty.

Nosím míru, poutám řetězy.

Na věčné časy.

Jsem tvé svědomí.

Ale i ten co nic neumí.

Pilný, nedochvilný.

Uprostřed lesů,

z nebe ti snesu,

tu nejlepší nevěstu.

A nebudeš sám.

Spravovat chrám.

přidáno 02.08.2012 - 18:17
Moc tomu nerozumím...ale některé momentky nejsou špatné :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Populární oddechovka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Okno mé lásky
Předchozí dílo autora : Galerie slov

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
samiVdavu řekl o Cecidit angelus :
Pokud má někdo vůli na sobě pracovat a brát si něco z kritiky, má šanci se v psaní výrazně zlepšovat. Této autorce nemusíte mít strach říct, že se vám něco nelíbí, pokud je to racionální, na chybě zapracuje a odvděčí se vám dobrým dílem!
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming