KONEC DNE NA RANÉ

Já nemám slov, souhlasím s Puerem ..nejkrásnější vyznání místu , co jsem kdy četla :)

Nádhera. To slovo bylo vymyšleno přesně pro Tohle.

Yana: valemart: puero: DDD: děkuji za obsáhlé komentáře... je pravda, že některá místa jsou kouzelná jen někdy... třeba jedna louka nad městem... je na jaře neuvěřitelně nadpozemským místem... když tam půjdete v létě, za horkého počasí, je duch místa uspaný... a louka je k nepoznání

nezapomínejme na okolí a když si uvědomíme jak je kouzelné a inspirtivní.. mnohdy i srdce bol zastíní.. a třeba i jedno stéblo trávy vydá na sbírku pocitů... ;-)

Jako bych tam byla, úžasné.

já to vidím... je to nádherný :-)

Je to tenhle rok nejkrásnější vyznání nějakému místu co jsem četl. A vlastně taky té atmosféře, která se v závislosti na stavu počasí mění. nikde to není pokaždé jen melancholické. Musí být ta správná atmosféra. Kdysi (no vlastně dodnes) se mi zdával sen, v něm na rozlehlém palouku obklopeném lesem javorů zelenaly se a černaly hustým deštěm skrápěné husté koruny javorů. Uprostěd stál ten nejmohutnější, tráva byla neuvěřitelně zelená a bylo ticho a bylo po dešti a voda se odpařovala a tvořila se mlha a já nebyl nikdy s to býti si jist, zda je večer, nebo ráno, nebo jen zachmuřené poledne.....a přitom jsem jakoby očekával, že tam za mnou někdo příjde, že tam mám na někoho čekat. Sen ten nikdy příliš dlouho netrvá. V mlze se to místo vytratí. Jednou jedinkrát jsem to místo našel a je zajímavé, že napřed se mi o něm muselo zdát. Bylo to někde pod Hukvaldami, ne v oboře kde Janáček sepisoval Lišku Bystroušku, někde mnohem dál. Ocitl jsem se na tom palouku, obdivoval ten ohromný javor a zjistil jsem, že nad pásem lesa, který ohraničoval ten palouk se tyčí zřícenina Hukvald. Jen ten déšť tam chyběl.

A tak na atmosféře hodně záleží, jinak, když není atmosféra dokonalá, naše iluze o tom místě, které si romantizujeme, vezme za své.