přidáno 07.05.2012
hodnoceno 8
čteno 1047(13)
posláno 0
Když odbije půlčtvrtá něco se posune,
k chodníku blíže než by se zdálo,
tak mi teď promiň, můj ospalý rozume,
zvědavá velice, co za zdí se hrálo.

Co za zdí dnes cvrček mi zapěje,
zda chodník v pěšinu umí se proměnit,
stále tu zůstává bronzová naděje,
ač třetí v pořadí, umí se rozměnit.

A kamenné výstelky mohou tě poranit,
když se chceš navrátit, musí být oběti,
a pak když přelézáš, nesmím ti poradit,
tam za zdí naleznu domova objetí.

Jak ztracenou sestru vítaj mě králíci,
a všecičko, všechno můžu tu mít,
svou díru ve stromu ukáže velící,
už padám norou a nechci víc bdít.
přidáno 27.05.2012 - 09:48
náladostrůjné a hezké.
přidáno 09.05.2012 - 19:22
moc děkuji všem za komentáře
přidáno 08.05.2012 - 20:04
moc hezké dílo :)
přidáno 08.05.2012 - 18:59
králíci mi připomněli Alenku :) skoro bych na ni zapomněla... pěkná
přidáno 07.05.2012 - 22:35
krása...:D...rád čtu tvé básně jsou takové...
přidáno 07.05.2012 - 13:22
to když je vedle mne druhý barevnější svět, který musím dosti času ignorovat
přidáno 07.05.2012 - 13:19
A já si furt říkala , co mi to připomíná....no Alenku, jo :)
přidáno 07.05.2012 - 10:29
Akenka v risi divu? Trochu? Zajimave ocekaval jsem neco uplne jineho

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ZA ZDÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : POLOCHMURY
Předchozí dílo autora : NEZNÁMÁ KRAJINA

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming