přidáno 23.04.2012
hodnoceno 4
čteno 872(12)
posláno 0
Vlak, dusot kolejí a venku tma bez nebe,
okna jak sluneční brýle nedovolí nahlédnout,
jen odraz mé tváře ve skle porodil mi dvojče.
Lístek je zpáteční, již nikdy nepřespím.

Tam někde v dolech zpívají mrtvé lesy a vesnice,
bagry tak pokrývají baladou o snech vlčích,
nežli ráno zas, padne na všechno kabát prachu
a jen břízy, bíločerní upíři, vysají náš smog.

K batohu schoulím se, sevřu ho pevně,
jak tělo žijící, k spánku nachystané,
občas tak v takovém intimním objetí
nevnímám minuty a nevystoupím včas.
přidáno 25.04.2012 - 11:31
Souhlasím s DDD , je zvláštní, snivá , pěkná :)
přidáno 24.04.2012 - 11:46
zvláštní báseň... líbí se mi.
přidáno 23.04.2012 - 10:40
Je smutná - tak ji cítím já - trochu kulhá ale co - líbí :)
přidáno 23.04.2012 - 08:38
Líbí se mi; poznávám krajinu dolů a elektráren pod Krušnými horami i její spící (nebo možná stále živou) minulost.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
NA CESTÁCH : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : NĚCO MECHANICKÉHO
Předchozí dílo autora : SEVERSKÁ LÁSKA

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming