Dlouhej džus

Sopka v odlesku laguny,
gejzír jednostranného zájmu,
ani si nevšimla, že jsem tu byl,
yeah, houska ve tvaru pičky,
k tomu kafe co si ředíš kafem,
džusy všech kombinací,
krevety, langusty, krabi,
zemřeli všichni, bůh měl hlad,
život, tma, osud, práce, nezájem,
vnitřek nepotřebuje zítřek,
dolil se zdáním vjemu

Sem přichází nadité přístavy,
až za lodí, pluj mi na výlet,
promiň, nemůžu já totiž musím,
vstávat do sraček,
sedět v nich osm hodin,
jou, prachy dělaj člověka,
konečně maj ve slevě to, co jsem vždycky chtěl,
dobrý kámoše, co přijedou, když je potřebuješ,
rodiny rozbíjej přátelství,
osamocení,
jo to sladký tichý neživý osamocení,
pecka z děcka,
čas zbyl jenom na výmluvy,
stačí jim páry

Palmy na okraji pampy,
brčkama kokosy pláčou,
ještěrka slízla písek na dobré zažívání,
jak je ti Slunko, Milancholiku vzdálený?
blízký mi svou přímostí,
taky by sis nekupoval kurvy?

Tomu každej rozumí,
nepotřebujem kontrolu,
učitelé, svině, mistři přetvářky,
zdar děti, dneska nebudem nic dělat,
můžete jít domů,
až mě ředitel vyhodí, půjdu se vožrat,
můžete jít se mnou,
tu nejhezčí z vás si vemu za ženu,
já už vlastně vožralej jsem,
celej den.
My to poznali pane učitel.
Dík, tak jdem?
Jasný ty pako.
Kdyžtak…

A ty džusy…
pod kaktusy plné pusy
nemít moře, to vás dusí,
tam daleko v zemi bez hor,
podmračení v trolejbusech,
že vám to nestaví kde potřebujete,
neomylně posvěcení,
divocha z vás vyhnali,
proto jste tak strnulí?
Nemluvní, schlíplí, ztracení,
nepouštějte to do mě!

U nás bychom exekutorům
hodili na krk pneumatiku a zapálili,
svině to maj ve třetím světě těžší,
s nožkou přivázanou k plotu

Je tu ještě někdo normální?

Nezkažený komfortem základní školy,
pouhé zbytky zálib, co nepřežily pubertu,
v koutě kumbálu kopačák, zničil vývoj šlach,
v pavučině houslí na zdi horské chaty visí zamítnuté sny,
tenisová pálka, k ní taková dálka, že si musel šňupnout,
aby jí vzal do ruky, hodil harfu přes otevřený klavír,
potřeboval víc čtverců do excelu

Snaha všech ženskejch je..,
povídali dva chlápci cestou z oběda,
zbytek slyšeli jenom oni dva,
někdo by jim možná uvěřil,
pak to všechno paušálně zgeneralizovali,
po kávě vyhodili dalších 120 lidí

Jak ten doktor z plicního,
co vešel do kuřárny Panasoniku
během pětiminutové pauzy,
odplul pod tsunami dýmu

Chtěl bejt velkou hvězdou,
blízkej všem,
jak Slunce zastínit ty ostatní,
zapomněl na noc,
na vládu davu