Vydlabat lžící melodii úsměvu.

Škrtnutím zápalky rozjasním Tvou tvář.
Ukradnu duši Tvou z výkřiku uvězněného pod Tvými ňadry.
Doteky plných odpuštění, proseb naplněné v ďolíčcích přetékají očekáváním.
Nekončící vteřina roztaje v očích zasněných.
Stíhána myšlenkou zítřejší.
Těla jako dvě lžíce k sobě přilnou a ty tančíš nad střepy zahalena v obnaženém přítoku paprsků rána.
Stejně jako každé ráno sjedu prsty svou včerejší tvář.

Zdáš se mi? Ano, odpovíš.

Mrtvým krokem vláčím svůj stín za sebou,
lusknutím prstů to už nejsem já.
Hledám návod pro dnešní den v kapkách čistoty.
Prohrabávám se odpadky uvnitř mne, pídím se po zbytku zrezlé plechovky, kde skrývá se naděje.
Navléknu srdce do neprůhledné nahoty a nepřítomně si vybavuji paprsek, co pletl naděje nás dvou v idee, již dnešního ticha a zostřil mi pohled na každého.

Oslepl jsem.

Tak setři ze stolu mou žízeň úsměvem čilým, nakopni mne, ať se zas mohu probudit Tvůj.
Sni se mnou, Panenko.