Viva Medici-Prolog

Florencie, 3. duben 1478
Bernardo Baroncelli si narazil kápi ještě hlouběji do obličeje. Kráčel tichými uličkami Florencie. V noci v nich nebylo bezpečno. Pro jistotu si zkontroloval meč. Byl na svém místě. Prošel uličkou tkalců a pokračoval směrem k Palazzo della Signoria nepřestávaje se ohlížet za sebe. Jarní větřík si pohrával s jeho hustým vousem. Kruté, černé oči sledovaly ulici. Jakýkoliv pohyb mohl být nebezpečný. Konečně se vymotal z křivolakých uliček a stanul na prostorném čtvercovém náměstí, jehož dominantou se stala obrovská radnice s vysokou hodinovou věží. Palazzo della Signoria.
Po náměstí přecházelo několik hlídek městské gardy. Vládnoucí oligarchie se příliš bála o své bezpeční, než aby nechala ulice a náměstí nestřežená. Každý věděl, že lupiči v noci ztrácejí zábrany a pro počestného občana není v tuto noční dobu bezpečno. Ne, že by přítomnost hlídek měla kdovíjaký vliv na pokles zločinnosti, ale ti nejbohatší mohli každou noc ulehat s pocitem, že svůj dům, nebo obchod, nenajdou nad ránem prázdný.
Baroncelli strach z lupičů neměl. S mečem zacházel obratně a v hospodských rvačkách se naučil soupeři zlomit nos i čelist. Patřil mezi dobrodruhy a věčné snílky, kteří žijí z toho, co jim dá někdo bohatý za dobře vykonanou službu, nebo co si ukradnou. Právě díky takovému životu si musel půjčit u Pazziů, neboť poslední dobou se mu nedařilo sehnat žádnou práci. Teď po něm chtějí službu za to, že dále neporostou úroky. Už by neměl čím platit a vyhlídka vězení pro dlužníky, se mu příliš nezamlouvala.
Baroncelli se zahalil do svého pláště podšitého liščí kožešinou. Obešel náměstí a dostal se k až k radnici. V tak pozdní noční hodinu zůstávalo Palazzo della Signoria zcela pusté. Baroncelli přidal do kroku a za pár okamžiků již procházel za radnicí. Opět se ponořil to stínu ulic. Zastavil u jedné z mnoha obchodnických vil. Patřila jistému Giacomu Camarimu.
Byl to rodilý Benátčan a stejně jako jeho předci obchodoval se starožitnostmi. Dostal se však do ostrého sporu s Emiliem Barbarigem. Tento zámožný šlechtic díky své krutosti a spřízněnosti s dóžetem ovládal celý obchod v Benátkách a své potencionální soupeře neváhal zničit jakýmikoli prostředky. Nikdo přesně neví, o co přesně šlo, ale tu noc, co Giacomo narychlo opustil město, vyhořel jeho dům od základů. Camari se rozhodl skončit se starožitnostmi a vrhnul se na výnosné bankovnictví a zámořský obchod. Usadil se v Janově a velice rychle bohatnul. Koupil si vilu s vinicemi v Toskánsku a brzy si otevřel pobočku banky v Neapoli a Florencii. Jeho jmění se množilo neskutečně rychle. Za dalších pět let otevíral pobočku v Římě. Ve Florencii a Neapoli založil také další a jeho obchodní společnost již spravovala osm obchodních lodí, jenž brázdily všechna známá moře.
Pak začal podnikat ve Volteře. Zde se však jeho sen klidného obchodníka rozplynul, když ji Lorenzo Medičejský tak bezohledně vyplenil. Camari utrpěl obrovské ztráty. Velice své investici věřil a najednou se jeho 20 000 dukátů rozplynulo v prach. Navíc si Lorenzo všiml jeho aktivit ve Florenci. Il Magnifico se rozhodl jednat. Začal tvrdý konkurenční boj, doprovázený úplatky, vraždami a požáry. Camari bojoval, jak jen mohl, ale nakonec se musel stáhnout z Říma i Florencie, kde mu zůstal jen jeho nový, nákladně vystavěný dům, pod podmínkou, že zcela skončí s bankovnictvím a zůstane pouze u zahraničního obchodu.
Baroncelli chvíli nervózně přešlapoval na místě, než se odhodlal. Co my zbývá? Vytáhl z pod pláště malou lucerničku a na krátko ji rozsvítil. Opatrně s ní zamával směrem, kde se nacházela pracovna pana Camariho a pak fouknutím uhasil plamínek. Chvíli se nic nedělo.
Byl zvyklý dělat nejrůznější prácičky pro movitější zákazníky, čímž si vypěstoval skvělý šestý smysl, jenž mu již mnohokráte zachránil život. Baroncelliho se rychle zmocňoval pocit nejistoty.
Měl sto chutí všeho nechat a opustit Florencii, ale tiché vrznutí masivních dubových dveří rozhodlo o tom, že nic nepůjde tak rychle.