Život jedné puberťačky-4.díl

Je to tady. Přišel čas na písničku na přání. Tak hrozně moc se mi nechce jí zpívat, ale ještě horší bude jí uvést. "Není to tvůj táta a ona není tvoje češtinářka. Prázdniny v Římě, prázdniny v Římě s Vandou. To dáš!" takový vnitřní dialog.
"Tak lidi, máme tu předposlední song-písnička na přání. Tentokrát je pro Martu od Maxe(pracovitý, ohleduplný, pozorný-tak na tohle jí sbalil) a dáme si Bryana Adamse a jeho pecku Everything I do, I do it for you." jo, zvládla jsem to, teď už to jenom zazpívat.
Tuhle písničku mám fakt ráda, ale dneska se mi z ní chce zvracet. Nebo se mi možná spíš chce zvracet z toho, jak se při slovech "I'd die for you" začnou líbat.
Konec koncertu je tu. Stojím vedle podia a najednou se za mnou ozve: "Hele,ona je z tebe hodně nervózní, takže ty buď v klidu a budeš mít výhodu.Nezapmeň, že už si s ní asi tak 1000x mluvila a ona ti asi 1000x o češtinu řekla, ať nepovídáš a pracuješ. A tys jí 1000x ignorovala nebo si jí na to řekla něco, čemu se prostě musela smát, ikdyž by tě v tu chvíli nejradši zabila." Karol.Zdá se, že s Pepínem a Mattym probírají naše školní události celkem pravidelně. Ale má pravdu. Já musím být v pohodě. A navíc nemám důvod být z ní nervózní.
"Jo, máš pravdu." obrátím se na Karol.
"A vždycky, když budeš mít chuť říct nějakou kravinu, tak si předtím připomeň dohodu s tvým tátou. Když na ní nebudeš milá, nepustí tě s Vandou....."
"Na prázdniny do Říma,já vím." přeruším a doplním ji zároveň.
"Jedete na víkend k dědovi?" ptá se, celkem zbyečně. Jezdíme tam každý víkend. Jenom přikývnu.
"Radši půjdu, ať to mám za sebou. Přijď se se mnou rozloučit, až budeš odcházet, seznámím tě." usměju se na ni a odcházím směrem k tátovu stolu. Po cestě mám možnost pobavit se v duchu nad tím, že Marta je vlastně stejně stará, jako manželka mého dědy. Většina lidí si pomyslí, že je to nějaká zlatokopka, když se ve 31 letech vdá za 60ti letého může, fotografa, co fotí přední české(nejenom) celebrity a pořídí si s ním dítě. Ale to by jste je museli znát. Oni jsou ukázkovým modelem "opravdové lásky".
"Čau." přisedám si.
"A-Č-h-a-o-u-j!" táta 'čau', Marta 'ahoj'....zajímavý.
"Nemáte co pít." konstatuji, neptám se.
Naštěstí Pivson pro jednou nezapomněl a už je tady i se třemi panáky Whisky.
"Díky kámo." beru do ruky svojí skleničku a předpokládám, že si se mnou 'ťuknou'. Táta mě místo toho sjede vražedným pohledem a tak přiťuknu svojí skleničkou o ty dvě položené na stole. Pak jí do sebe obrátím a znovu zavolám Pivsona.
"Kdybys to neměla u mě za to, jak jsi tu obskakovala moje kámoše motorkáře, tak u bych tě poslal někam. Co to bude tentokrát?" jo, Pivson má pravdu...mám to u něj. A teď dvojnásobně. Táta neví, že tady třikrát týdně pracuju.Zase mám možnost vidět ten vražedný pohled. Najednou mám hroznou chuť-možná spíš potřebu trochu ho provokovat. A tak využívám šanci.
"Já si dám jedno 'Mojito', táta nejspíš 'Sex on the beach' a pro paní učitelku tu tvojí specialitku, jak se to jmenuje, 'Sexy bitch'." jo, tohle se mi povedlo. Oba zrudli, táta vzteky a Marta studem. Skvěle se bavím.
"Dvě 'Mojita' a jedno velký pivo." opravuje táta mojí objednávku.
"Okey, hned jsem tu!" Pivsonovi už se asi začínalo špatně dýchat a ta dusná atmosféra už dusila i mě. Rozhodla jsem se tedy ubrat, prázdniny v Římě za to stojí.
"Kde máte holky?" ptám se a záměrně se dívám na Martu. když jí dojde, že i táta čeká, až odpoví a že on jí z toho nevytáhne, konečně promluví: "Hlídá je doma babička."
"Jaká babička?" ptám se.(Máma mojí mámy, máma její nebo tátova máma?)
"Ta co bydlí blízko." pomůže jí tentokrát táta. Takhle si označila babičky Emma. Tahle babička bydlí hned o dva vchody dál.
" A to jste tam nechali Naty hned první den v novým bytě s pro ní cizí ženskou?" ptám se udiveně.
Marta se nervózně podívá na tátu.
"Aha, jasně, nevidí se poprvé." další rána pro mě.
"Myslela sem, že mi věříš alespoň natolik..." táta mě ale nenechá dokončit větu.
"Já si taky myslel, že mi třeba věříš alespoň natolik, abys mi mohla říct že tady nejenom zpíváš, ale i makáš...." už jsem ho chtěla přerušit a začít se ospravedlňovat, ale přišlo něco, co bych absolutně nečekala.".....a taky si mi mohla říct, že jste tak dobrý. Že se na vás lidi chodí dívat, že tu máte fanoušky. Tak moc mi připomínáš Vandu, když jí bylo tolik, co tobě."
"To víš, co do dítěte narveš do šesti let, to už v něm zůstane na vždycky. Do tří let jsem se toho zase tolik nenaučila a ty zbylý tři roky jsem žila s ní. Tak co bys chtěl." zašklebím se na něj, ale jsem ráda, že už tu není tak dusno.
"Proč?" zapojí se do hovoru taky Marta.
"Když mi byli tři, táta s mámou odjeli do Afriky stavět školy a studny atak. No, a mě dali bydlet k Vandě. Rok jsme bydleli tady a pak se přestěhovala do Itálie a mě vzala s sebou. Prošla jsem tam první třídu a pak se rodiče vrátili a vzali si mě zpátky do Čech."
"Bylo to děsný, vůbec tu s náma nechtěla bejt, pořád brečela, že chce za Vandičkou.Ale pak nastoupila tady do školy a nějak se srovnala." směje se táta.



pokračování příště*