Život jedné puberťačky-3.díl

"Čau, jdeš tay Kerol?" promluví jako první Pepíno a vmáčkne se k nám pod deštník.
"Jo, jdu...to jste rádi, co?" odpovídá Karol.
"Jo, pod čí deštík by jsme se jinak schovali." vloží se do debaty taky Matty a "vydobije" si taky své místečko pod deštníkem.
Ještě, že Dave chodí z druhé strany města, pět lidí by ten puntíkatý deštník už ukrýt nezvládl.
"Zrovna, když prší, tak má Dave rozbitý auto." poznamená Matty.
Dave má menší dodávku, která ale stačí na převoz čtyř lidí, jedné bicí soupravy, dvou kytar a reprobeden.Občas bereme i klávesy, ale ty už musíme mít na klíně.
"Tak já si ten deštník teda nechám....!" říká Karol naoko uraženě a se smíchem utíká i s deštníkem pryč. Všichni se rozeběhneme za ní. A takhle nějak dojdeme(doběhneme?) až ke klubu.

"Tak pojďte, pojďte, budoucí hvězdy." vítá nás jako vždycky vedoucí Pivson. Pije pivo skoro pořád a taky je na pivo největší odborník, kterého znám.
"Hele kluci jděte zatím udělat zvukovku, já pak přijdu jo. Karol, pomůžeš jim s mikrofonem?...Znáš to, raz-dva, raz-dva."
"Jo, jasně." odpoví Karol a táhne kluky na podium. Už se k nim připojil i Dave.
"Tak co potřebuješ kočko?" ptá se Pivson.
"Dneska přijde táta...." než stihnu větu doříct, Pivson mě přerušuje.
"Fakt?! Tvůj táta?! Wáu, konečně poznám tvýho tvůrce." k jeho nadšení možná přispělo pár piveček.
"No, přijde s novou holkou. Někam je posaď a až tam po koncertu přijdu, tak nám tam hoď jednu Whisku, jo?"
"Áááá, já myslel, že si budeš hrát na hodnou holčičku dneska, ale ty budeš rebelka. Copak, copak, nová maminka ti nesedla?" proč tak divně protahuje každé druhé slovo?
"Ne, to ne. Já s ní ještě nemluvila. Teda ne od tý doby, co to vim."
"Tys jí znala už předtim?" diví se Pivson.
"No, tak trochu. Trochu víc. Ehm, je to moje češtinářka." vyklopím to konečně.
"Ty bláááázne.No, dobrý, no, udělám, jak si poručila." konečně jsem ho odradila od debaty o mých "rodičích". Nechápu, kde vzal "ty blázne" jako citoslovce podivení.
"Jo, dík. Máš to u mě." řeknu rychle a odbíhám za klukama. Jak Pivson spustí,je těžký se trhnout.
přivítám se s Davem a vystřídám Karol u mikrofonu. Ta si jde sednout na čestné místečko se skvělým výhledem na podium k baru.
"Raz-dva, raz-dva, ahoj-ahoj-ahoj, raz-raz-raz-dva-raz-dva."opakuji do mikrofonu. Konečně je všechno sladěno a vychytáno a my máme ještě asi deset minut. Je asi čas vyklopit všechno klukům.
"Děláš si srandu?!" vykřiknou nevěřícně všichni tři naráz.
"A máš trému? Jako před nima myslim." ptá se Dave.
"Ne, myslela jsem si, že to nezvládnu, zpívat před tátou a před češtinářkou(rozhodla jsem se jí tak říkat), ale nemám trému.Kašlu na ně, oni sem chtěli jít, takže je mi jedno, jetsli se jim to bude líbit, nebo ne." odpovídám popravdě.
"Fajn, to je fajn. Hlavně se jima nestresuj." přidává se Pepíno.
"Hele, tamhle jsou.Hrdličky." oznamuju klukům pohrdavě, když je vidím, jak za ruku vchází do dveří.
Pivson už je usazuje a potřásá si s nimi rukou. Hned se začnou všichni smát. Kdo z nich asi zabodoval?
"Kotel" v našem případě spíš "kotlík" u podia se už naplnil lidmi, věrnými místními fanoušky a i většina stolů je obsazena.
"Tak jdem na to, ne?!" řekne Matty a všicni vběhneme na podium.
"Čau lidi, jak se dneska máte?" začínám tradiční otázkou.
Ozývá se nadšený pískot a potlesk. Rozezníme nástroje a já začnu zpívat a lítat po podiu, tak jako vždycky.



*pokračování příště