Pět minut uvnitř mojí hlavy...?
přidáno 13.01.2011
hodnoceno 6
čteno 1460(22)
posláno 0
Vítejte v továrně na údajně "neobyčejné!" Manuál k pochopení bohužel neprošel edičními úpravami, byl prý nesmyslný, proto vám umožním malé, téměř nicotné nahlédnutí do naší skromné fabriky.

Ještě jednou vás tedy vítám na místě, kde se spirála načmáraná křídou na chodníku stává šálkem kávy v jejíž pěně se pomalu, ale jistě, řady bublinek seskupují v útvar jasně vypadající jako nahé ženské tělo. Jen se zaposlouchejte, vážení! Vítejte na místě, kde půlkruh může být mísou s ovocem, které vlastně ovoce chybí. Uletělo. Ovoce. Vytvořilo si totiž křídla z Van Goghových amputovaných uší. Správně... Uřízl si jen jedno. Ovšem s jedním uchem, coby křídlem, by kupříkladu takové jablko příliš daleko neuletělo. Ale k uletění byla přece mísa ovocem naplněna... Že ne? Kdo to dokáže, když ovoce je pryč? My jsme totiž k čelu vyslání jablek, hrušek, banánů, hroznů a liči nechali uši naklonovat. Originální ucho se nám bohužel ztratilo v jednom z šuplíků s konfetami, které můžete vidět všude okolo sebe. Tyto zásuvky jsou vám, drazí a milí návštěvníci, k dispozici pro odložení vašich zármutků a strastí. Za odložené starosti ovšem neručíme, neboť zdejší konfety projevily již v minulosti všežravé sklony. Tudíž vás prosíme, nestrkejte ruce, nohy, hlavy nebo snad dokonce nosy(!) do šuplíčků. V případě neuposlechnutí této naší prosby se urychleně dostavte do sektoru "Odložených postav z Helenčiných rukopisů," kde vám v případě potřeby poskytneme náhradní díly. Ne vždy se však najde ta správná velikost.

Ve skříňkách napravo naleznete mezi rtěnkami a nejmenovanými erotickými pomůckami několik párů teplých ponožek, které si laskavě oblékněte pro případ, že by vám naše masožravé veverky chtěly okusovat palce. Nepořizujte, prosím, žádné fotografie, aby blesk vašeho fotoaparátu neoslepil už tak láskou zaslepený mozek, centrum naší továrny. Dále vás žádáme, abyste neolizovali nic, co zde uvidíte. Za žádných okolností. V každé sekci naší fabriky se najde trocha jedu. Dále tady platí přísný zákaz dlouhého zírání na nebe. Obloha je vemli plachá a my bychom neradi, aby nám utekla, či snad dokonce zčervenala studem. Je všeobecně známo, že rudá podporuje agresi, no ne?

Tohle bylo bohužel pět minut, které jsme vám mohli věnovat. Mrzí nás, že jste se nedostali dále, další prohlídky se budou konat podle zájmu slečny KX. Naše továrna na údajně "neobyčejné" je totiž plná této přenádherné dámy.

Děkujeme za návštěvu.
Nenechávejte nám tu po sobě ten rozum pane. Vždyť 280% zdejších má na něj alergické reakce. Zkrátka ho tu nechceme.

Mějte se jak chcete...! Nashledanou, madam. Nashle, nashle...
Vy jste poslední? Dobře, děkuji. Zamykám!!!
přidáno 18.09.2012 - 23:06
První dva řádky jsem váhala zda odejít či zůstat, ale jsem vděčná svojí hlavě, že si to rozmyslela, a rozhodla se to dočíst až do konce. Neuvěřitelně mě to vtáhlo. Taktéž vykouzlilo úsměv na tváři. Až mě zamrzelo, že už je konec =)
přidáno 30.01.2011 - 18:24
Zvláštně krásný.
:)
přidáno 16.01.2011 - 18:25
Zajímavý... =)
přidáno 14.01.2011 - 00:44
mě taky líbí,dokonce jsem chvilku zavřel oči a představoval si jak procházím továrnou a poslouchám průvodcův hlas :)
přidáno 13.01.2011 - 22:02
Vykouzlilo mi to úsměv na tváři :) líbí :)
přidáno 13.01.2011 - 20:55
Vidím to jako v Burtnově Karlíkovi a továrně na čokoládu :)..
Jednou Tě poprosím o přídavek.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chtělas...? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Čajová
Předchozí dílo autora : Blame..

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming