Tomu, kterého miluji..
20.11.2010 4 1256(15) 0 |
Story of Flame
Jaká krásná noc, temnější než všechny ostatní. Mraky zastínily měsíc, osamělá lampa blikala do rytmu tikání hodin a déšť bubnoval na parapet nám neznámou melodii.
Bylo pár hodin po půlnoci, duchové hráli své obvyklé hry, ale pro nás jako by se čas zastavil. Leželi jsme v novém bytě, bok po boku na posteli zdobené purpurovými čarami. Propocení, spoře oděni a přesto šťastní. Každý ponořen do svých nemyšlenek, hledíc si do očí.
„Miluji tě.“ zašeptals mi do ucha a mě se zmocnil podivný pocit. Od první chvíle jsem věděla, že si budeme rozumět, když jsem tě viděla tam v davu mezi všemi těmi známě-neznámými tvářemi..
„Miluji tě.“ šeptla jsem spíš jen sama pro sebe. Snad jsi to slyšel. Za normálních okolností by mě takové ticho děsilo, ale dnes..
Vstoupil jsi jako duch, přízrak dávných dob do mého života a celý ho od základu změnil. Byla jsem zoufalá, dávno jsem se vzdala naděje, že by se snad mohlo něco změnit, že by ten stereotyp mohl být i zábavný. Ty jsi to však dokázal. Rozsvítil jsi světlo v mém temném srdci, tolikrát zlomeném, roztrhaném na tisíce kousků. Sešils je a zacelil rány.
Můj anděle, tvé zelené, kočičí, šibalské oči.. Vždy, když se do nich zadívám, propadnu se do hluboké starodávné studny porostlé mechem, tak nádherně až děsivě tajemné. Jen těžko bych uhodla, co si právě myslíš. Hladím tě ve vlasech. Lesklých, kučeravých vlasech. Jsou jako rozbouřené jantarové moře, v jehož hladině zřím první sluneční paprsky. Kolik dívek by ti mohlo závidět a nepochybně i závidí. To jen ty se stydlivě uculuješ, když ti to říkám. Líbí se mi, jak se zlobíš.. Jsi krásný.
Vzpomínám na den, kdy se mne poprvé zmocnila nesmírná touha tě políbit, ale sama sobě jsem vynadala, to by přeci na druhé schůzce bylo příliš.
První letmý polibek.. Plamínek, který ve mně doutnal se proměnil ve spalující žár. Ach, tak moc jsem toužila, abys sdílel ten samý pocit. Ale nevěřila jsem, že by to tak mohlo být..
A teď, když ležím z části vedle tebe, z části na tobě.. Nedokázala bych si představit, že bych tu byla s někým jiným. Moje srdce je Tvé, jenom tvé a nejen srdce.. Ale dost už, čeká nás těžký den..
„Dobrou noc, lásko..“
Jaká krásná noc, temnější než všechny ostatní. Mraky zastínily měsíc, osamělá lampa blikala do rytmu tikání hodin a déšť bubnoval na parapet nám neznámou melodii.
Bylo pár hodin po půlnoci, duchové hráli své obvyklé hry, ale pro nás jako by se čas zastavil. Leželi jsme v novém bytě, bok po boku na posteli zdobené purpurovými čarami. Propocení, spoře oděni a přesto šťastní. Každý ponořen do svých nemyšlenek, hledíc si do očí.
„Miluji tě.“ zašeptals mi do ucha a mě se zmocnil podivný pocit. Od první chvíle jsem věděla, že si budeme rozumět, když jsem tě viděla tam v davu mezi všemi těmi známě-neznámými tvářemi..
„Miluji tě.“ šeptla jsem spíš jen sama pro sebe. Snad jsi to slyšel. Za normálních okolností by mě takové ticho děsilo, ale dnes..
Vstoupil jsi jako duch, přízrak dávných dob do mého života a celý ho od základu změnil. Byla jsem zoufalá, dávno jsem se vzdala naděje, že by se snad mohlo něco změnit, že by ten stereotyp mohl být i zábavný. Ty jsi to však dokázal. Rozsvítil jsi světlo v mém temném srdci, tolikrát zlomeném, roztrhaném na tisíce kousků. Sešils je a zacelil rány.
Můj anděle, tvé zelené, kočičí, šibalské oči.. Vždy, když se do nich zadívám, propadnu se do hluboké starodávné studny porostlé mechem, tak nádherně až děsivě tajemné. Jen těžko bych uhodla, co si právě myslíš. Hladím tě ve vlasech. Lesklých, kučeravých vlasech. Jsou jako rozbouřené jantarové moře, v jehož hladině zřím první sluneční paprsky. Kolik dívek by ti mohlo závidět a nepochybně i závidí. To jen ty se stydlivě uculuješ, když ti to říkám. Líbí se mi, jak se zlobíš.. Jsi krásný.
Vzpomínám na den, kdy se mne poprvé zmocnila nesmírná touha tě políbit, ale sama sobě jsem vynadala, to by přeci na druhé schůzce bylo příliš.
První letmý polibek.. Plamínek, který ve mně doutnal se proměnil ve spalující žár. Ach, tak moc jsem toužila, abys sdílel ten samý pocit. Ale nevěřila jsem, že by to tak mohlo být..
A teď, když ležím z části vedle tebe, z části na tobě.. Nedokázala bych si představit, že bych tu byla s někým jiným. Moje srdce je Tvé, jenom tvé a nejen srdce.. Ale dost už, čeká nás těžký den..
„Dobrou noc, lásko..“
Ze sbírky: Mé Múze
06.12.2010 - 19:03
Ne.. Já prostě nepřestanu závidět. Vztah dvou lidí, tak čistý a tak upřímný jsem ještě neviděla. Až u vás.. Mám vás ráda.. oba dva :)
03.12.2010 - 00:08
já bych řekl že je to psáno srdcem a to je to proč je to tak nádherné a osobní,seš prostě šťastná a to je moc fajn..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Story of Flame : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bez hlasu-šeptám
Předchozí dílo autora : Akvarely
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Le Jerrr řekl o Delivery :Teress...bezva holka...sem rád, že sem přežil zu změnu...po cca třech letech se člověk změní....a musím dodat, že Teress už je velká ženská a moc jí to sluší...takže chlapy, kluci, hoši či junáci-DEJTE SI NA NÍ BACHA!!!!: )