|
Ze šuplíku, kdy mi psaní ještě jakž takž šlo. :D
 26.07.2010 5 1396(29) 0 |
Sedí, tupě zírá na fotku před sebou. Na zemi, na stole, všude je nepořádek. Výboj z pantografu na stěně maluje roztodivné obrazce.
Sedí. V očích nepřítomný výraz.
Ruce složené v klíně.
Je velmi vysoký, velmi silný, velmi bledý. Rozhodná brada, v očích nepřítomný výraz.
Vpíjí se očima do fotky. Procvičí si zátylek.
Vstane.
"Hej, ty," ozve se mu za zády. Rychle se otočí.
"Ne, to není možný, ty jsi zase tady," zanaříká.
"Žádný zase, byl jsem tady celou dobu," ohradí se dotčeně hlas.
"Vyhnal jsem tě," třeští oči.
"To těžko," v hlase zazní sakrastický tón.
"Přestaň!!" Vykřikne.
"Ani náhodou," hlas se samolibě zasměje. "Copak, nechala tě? Tvoje milovaná kočička? Vykašlala se na tebe?" Škodolibost z hlasu přímo čiší.
Marně se snaží ho zapudit.
Je tady.
V každém koutku místnosti.
Směje se.
"Proč jí neukážeš, jak moc tě to bolí? Jak moc ti ublížila? No ták. Seber se," hlas je tichý, vemlouvavý. Jako šum větru v koruně stromu.
"To nejde. Ona... já ji miluju," povzdechne si a složí hlavu do širokých dlaní.
"Ty ji miluješ? Po tom všem, co ti provedla? Jak tě odkopla? Jak ti ublížila? Bolí to?" Hlas je soucitný.
(Věříš mu to?)
"Ano. Moc," zanaříká. Setře si slzy, které se mu derou do očí.
"A to jí má projít, jo? Takhle s tebou zametá! Ty se trápíš a ona si zatím užívá s novým přítelem!! Právě otevřeli šampáňo, slyšíš?!"
Zatají dech, napne sluch.
Opravdu!
Tohle byla zátka.
Zvedá se v něm vztek.
"A říká mu, že je stokrát lepší než ty. Oh, ten chudáček, ten ubožáček!!!" slyší, jak se mu směje.
Gábina.
Ta svině!
"Na co čekáš, ukaž jí, jak tě to bolí. Ať trpí jako ty! Ať cítí stejnou bolest. Ukaž jí, že jsi chlap!! Chlap, o jakým se jí ani nesnilo. No tak, dokaž jí, že nejsi žádný slaboch!!" Hlas zakřičí ze všech sil.
"Jo, jasně. Já jí ukážu, nejsem žádnej srab!"
"Správně, žádný srab, ale velkej nabíječ!"
"Jo. Nabíječ. N-a-b-í-j-e-č!!!" Sáhne na stůl. Kov se mu mazlivě otře o dlaň.
Cítí spoušť.
"Jo, jo, jo!! Prásk. Přesně tak!!" Hlas křičí.
Z rozrušení.
Ze vzrušení.
"Prásk. Jak jednoduché!! Prásk!! Uvidí, jak trpím, ucítí to."
Zasune zbraň za pásek.
"Dík Danečku."
"Není zač....Dane. Víš, že jsem tady pro tebe," hlas se odmlčí a dveře se zavřou.
Sedí. V očích nepřítomný výraz.
Ruce složené v klíně.
Je velmi vysoký, velmi silný, velmi bledý. Rozhodná brada, v očích nepřítomný výraz.
Vpíjí se očima do fotky. Procvičí si zátylek.
Vstane.
"Hej, ty," ozve se mu za zády. Rychle se otočí.
"Ne, to není možný, ty jsi zase tady," zanaříká.
"Žádný zase, byl jsem tady celou dobu," ohradí se dotčeně hlas.
"Vyhnal jsem tě," třeští oči.
"To těžko," v hlase zazní sakrastický tón.
"Přestaň!!" Vykřikne.
"Ani náhodou," hlas se samolibě zasměje. "Copak, nechala tě? Tvoje milovaná kočička? Vykašlala se na tebe?" Škodolibost z hlasu přímo čiší.
Marně se snaží ho zapudit.
Je tady.
V každém koutku místnosti.
Směje se.
"Proč jí neukážeš, jak moc tě to bolí? Jak moc ti ublížila? No ták. Seber se," hlas je tichý, vemlouvavý. Jako šum větru v koruně stromu.
"To nejde. Ona... já ji miluju," povzdechne si a složí hlavu do širokých dlaní.
"Ty ji miluješ? Po tom všem, co ti provedla? Jak tě odkopla? Jak ti ublížila? Bolí to?" Hlas je soucitný.
(Věříš mu to?)
"Ano. Moc," zanaříká. Setře si slzy, které se mu derou do očí.
"A to jí má projít, jo? Takhle s tebou zametá! Ty se trápíš a ona si zatím užívá s novým přítelem!! Právě otevřeli šampáňo, slyšíš?!"
Zatají dech, napne sluch.
Opravdu!
Tohle byla zátka.
Zvedá se v něm vztek.
"A říká mu, že je stokrát lepší než ty. Oh, ten chudáček, ten ubožáček!!!" slyší, jak se mu směje.
Gábina.
Ta svině!
"Na co čekáš, ukaž jí, jak tě to bolí. Ať trpí jako ty! Ať cítí stejnou bolest. Ukaž jí, že jsi chlap!! Chlap, o jakým se jí ani nesnilo. No tak, dokaž jí, že nejsi žádný slaboch!!" Hlas zakřičí ze všech sil.
"Jo, jasně. Já jí ukážu, nejsem žádnej srab!"
"Správně, žádný srab, ale velkej nabíječ!"
"Jo. Nabíječ. N-a-b-í-j-e-č!!!" Sáhne na stůl. Kov se mu mazlivě otře o dlaň.
Cítí spoušť.
"Jo, jo, jo!! Prásk. Přesně tak!!" Hlas křičí.
Z rozrušení.
Ze vzrušení.
"Prásk. Jak jednoduché!! Prásk!! Uvidí, jak trpím, ucítí to."
Zasune zbraň za pásek.
"Dík Danečku."
"Není zač....Dane. Víš, že jsem tady pro tebe," hlas se odmlčí a dveře se zavřou.
29.07.2010 - 18:33Něco podobného se kdysi stalo jednomu mému kamarádovi. Jenže on tu zbraň otočil proti sobě.
26.07.2010 - 17:10Myslím si, že psaní Ti šlo nejen tenkrát, že Ti jde stále. Tohle je moc poutavé a pěkné počteníčko. Díky za zážitek.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
CZ 83/ 7,65 mm : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dechu vzdech
Předchozí dílo autora : Kraťoučká
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
dvakredencedekadence řekla o NoWiš :jednou si zapálil ksicht, když se snažil hecnout vypití zapálenýho něčeho, co mělo přes 70% a když jsem to sfoukla, chutnalo to trochu jako karamel. prý se to pije brčkem, kámo! tak jsem ho uhasila. prasák, herečka a často mě překvapuje, jak produktivní vlastně je. člověk by to do něj ani neřekl. nejen, že má nulový morální zásady, ale dokáže si to ospravedlnit tak, že to dává smysl. nevím přesně na co má talent, ale má ho. mám tě ráda, bratře.
