Proletáři

Malý, levný hostinec, brzké nedělní odpoledne. Příbory cinkají, pivo teplá, tmavě hnědá barva dřevěné výbavy je zamlžená cigaretovým kouřem, který se valí z rohu, kde sedí štamgasti.
A tu křik. Menší zarostlý čtyřicátník divoce gestikuluje a se zanícením drmolí to samé pořád dokola. Plešoun na kraji stlou se také snaží vyjádřit se, nikdo mu ale nevěnuje poroznost. Do toho burácí prošedivělý hubený padesátník v džínové vestě a s umaštěnými vlasy. Další dva spolusedící střídavě přikyvují nebo tupě sledují přiostřující se disputaci.
Určitě mají něco důležitého, na čem záleží, ale nemohou se shodnout. Zarostlý čtyřicátník brunátní v obličeji a mlátí do stolu, až nadskakují půllitry a panáky zelené. Jistě je předmětem jejich sporu něco významného.
"chápeš?" "já ti řikám" "píčusi" "podle mě" "chápeš?" "kreténi" "já ti řikám" "prostě" "takhle to je, to je můj názor" "chápeš?" "hubu jim rozbít" "no ne, poslouchej" "chápeš?"
Lidé se ohlížejí. Jeden z tupě zírajících přísedících si sklepnul popel na ruku. Servírka syčí. O čem se jen dohadují?
"Baroš" "Zeman" "Sparta" "primadony" "chápeš?" "já neberu stovky miliónů" "vycepovat je, primadony" --

O fotbale?! O FOTBALE?! O... fotbale? O fotbale...