Kolem tyče po nocích...

Sedím v křoví, přemýšlím.
Kolem lítaj ptáci, nevím, co by.
Co bych dělat měl, karty já přece nevěštím,
kabát pověsím, boty zuju, své vlastní dceři vyhubuju.

V temnotě noci, smog se line,
ulicemi prochází vrah, starý muž bez duše.
Všude válí se prach, jak človět takhle může žít?
Zvuky, ten koncert života, jen v jedno splyne...

Jak malé dítě, vane vítr městem,
ševelí, hluší, hraje si,
neví jak, jak naložit se svým novým tělem,
neví, jak dovolat se pomoci.

Klobouk dolů,
nohy na stůl,
svět je plnej volů,
vždyť já sem taky vůl!!!

Co se srdcem, s tím černým šperkem života,
co se svědomím, zbytečností,
s tou, která nic dobrého nevěstí,
s tím, co z vás dělá robota.

Robota bez vlastní vůle,
bez chutí,
nohy máš na stole,
ale nikdo tě k tomu nenutí.

Beze smyslu žít smysl nemá,
jaká je cena,
pro prázdné bytí,
které plní jen silné pití?

K čemu žít,
k čemu bdít,
tak to vám řeknu!
Další ke dnu chci potopit,
nebojte se mě hodnotit,
jako svini, hajzla, blbce a povrchního vola,
vždyť to všechno já sem, volám to šťastně do světa!!!